| Troubleshooting and suggestions: filip@(no-spam)fiume.cz. ... CARPETS CURTAINS. |
|||
 |
|
Pavel Klusák: 5 nejlepších českých nahrávek nultých let (2000-2009), 10.01.2010 12:00 (http://kultura.idnes.cz/jak-jsme-videli-hudbu-v-casech-futuretra-f0x-/hudba.asp?c=A100117_175626_hudba_ob) 1. Ivan Palacký & VJ Věra Lukášová aka Carpets Curtains (DVD) Tohle je vlastně vážná hudba vzešlá z elektronické alternativy, citlivá a hluboká reakce na intenzitu a křik dnešního světa: improvizované zvukové krajiny Ivana Palackého & snivé, místy temné obrazy filmaře Filipa Cenka. Vyšlo v Los Angeles. 2. Zuzana Navarová & Koa: Jako Šántidéví 3. Lenka Dusilová, Beata Hlavenková a Clarinet Factory: Eternal Seekers 4. Čokovoko: Best of 5. Midi Lidi: Hastrmans, Tatrmans & Bubáks Guillaume Belhomme (le son du grisli), 03.01.2010 12:00 (http://www.lesondugrisli.com) (...) Sur Carpets Curtains, Ivan Palacky est cette fois associé à son compatriote VJ Vera Lukásová (pseudonyme du réalisateur Filip Cenek). Confronte donc là sons et images. Miniaturistes radicaux, les deux hommes construisent des courts métrages qui jouent de l'image capturée et de ses déformations possibles - celles-ci intervenant sur l'ordre de faibles clics ou de bruits de cordes espacés. Si le visuel accapare, la musique semble ici commander les mutations en monstres divers d'un poisson d'aquarium ou les apparitions et disparitions de bandes verticales revendiquant le statut de nouvel état de nature. Pour terminer, le duo interroge la FIN de la pellicule (usage de KONEC, en tchèque): le feu s'occupant cette fois de transformer la matière aussi volontairement que le duo se chargea plus tôt de métamorphoser la vérité des choses, à la manière dont Jiří Kolář (pour parler d'un autre Tchèque) pensait ses collages. (...) Batta Barnabás: Csúcstechnológia és idill, 03.04.2007 16:00 (Lassú séta a 2007-es Ultrahang fesztivál körül) (...) hanghulladék-gazdálkodásra épülő koncepciók közül a grandiózus hatás szempontjából mégis messze kiemelkedett Ivan Palacký és Věra Lukášová kettőse. A miniatűr eszközökből, egy Dopleta márkájú kötőgépből, illetve gitárhangokból összeálló pointillista zajfüzért mintha egy frekvencia-rezonátor fordította volna a véget nem érő VJ-mixtúrában minimalista, gobelin-hatású képekké. Az elmosódó város-rajzokat szekvenciákban követték a hallatlanul elegáns akusztikus háttérre íródó monokróm felületek, illetve az absztakt-expresszionista szín-kitüremkedések. (...) Pavel Klusák: 70 ALB ROKU 2006, 10.02.2007 12:00 (blog.respekt.cz) http://klusak.blog.respekt.cz/c/1896/Sedmdesat-alb-roku-2006-VII-cili-konecne-konec.html "UDÁLOST ROKU 2006", 20.12.2006 12:00 (http://klusak.blog.respekt.cz/c/1295/Hudba-2006-Co-se-stalo-Vyrocni-anketa-cast-druha.html) Karel Kouba, festival Stimul Do kategorie "událost roku" pro mne určitě patří vydání DVD Carpets Curtains (www.fiume.cz/carpetscurtains/dvd-video.html), pod nímž jsou podepsáni Ivan Palacký a Filip Cenek aka VJ Věra Lukášová. V českých vodách naprosto ojedinělé směřování, ve světovém kontextu výborný počin souznící s aktuálními trendy v oblasti tzv. "nové improvizace". Poruchy v tichu, jemné kutilství, příjemně rozmazané mikrookamžiky všednosti, inspirované využitím poetiky náhodně nalezeného objektu. "THE BEST OF 2006", 13.12.2006 12:00 (výroční anketa mGuide / http://klusak.blog.respekt.cz) Tipy Pavla Klusáka pro anketu čas. mGuide, 12/2006 Domácí alba 1/ Ivan Palacký & Filip Cenek: Koberce, záclony (Errant Bodies) 2/ Orloj snivců: Nebeské varhany (Pagoda) 3/ Živé kvety: Sloboda (Slnko Records / Black Point) 4/ Petr Nikl: Přesletec (Black Point) 5/ Jan Budař: Uletěl orlovi (Escape / EMI) Zahraniční alba 1/ Joanna Newsom: Ys (Drag City) 2/ FM3: Buddha Machine (Staalplat / Starcastic) 3/ Geir Jenssen: Cho Oyu 8201m (Ash International / Starcastic) 4/ Requiem For A Dying Planet: Werner Herzog soundtracks (Winter & Winter / 2HP Distribution) 5/ Susanna And The Magical Orchestra: Melody Mountain (Rune Grammofon / Ambient.cz) Neural Magazine, Italy, 01.08.2006 00:00 (http://www.neural.it) Where is the artist's freedom of expression if you get stuck on the narrative? The sequence and its sense in the tradition of telling a story is taken as a default. This experimental work goes straight against all this, taking the error, the interruption and the pause, and transforming them from accidents to fundamental nodes. The sudden jumbling of reference points and their disintegration then, is shaking the spectator's certainties, even after repeated views. The uncertainties becomes one of the few recognizable trait d'union of the different pieces, through software errors or accidents as the few claimed tools. The narration (as we knew it) is gone. The flow of visual and audio data is constant, anyway, and the elements of reality morphs into the abstract, through digital wire frames. The audio soundtrack is made on fragments on the same wavelength: processing of the respective software error occurred during long field recordings sessions. Here videoart and vjing meet in the middle of their respective edges, and the outcome is something to be watched carefully. Dov'é la libertá d'espressione dell'artista se egli deve rimanere legato alle regole narrative? La sequenzialitá e il suo senso nella tradizione del raccontare una storia sono in genere presi come default. Questo lavoro sperimentale va contro tutto ció, prendendo l'errore, l'interruzione e la pausa, e trasformandoli da accidenti a nodi fondamentali. Il riconfigurarsi subitaneo dei punti di riferimento e la loro disintegrazione successiva, scuote le certezze dello spettatore, anche dopo ripetute visioni. Le 'incertezze' diventano fra i pochi riconoscibili 'trait d'union' dei diversi pezzi, attraverso errori e malfunzionamenti software, dichiarati come alcuni fra i pochi strumenti utilizzati. La narrazione (per come la conosciamo) é morta. Questo flusso di dati visuali e sonori é costante, in ogni caso, e gli elementi della realtá effettuano morphing nell'astratto, attraverso wire frame digitali. La colonna sonora é fatta di frammenti sulla stessa lunghezza d'onda: elaborazioni degli errori del rispettivo software accaduti durante lunghe session di field recording. Qui la videoarte e il vjing s'incontrano nel mezzo dei rispettivi estremi, e il risultato é qualcosa da osservare attentamente. Lawrence English, Time Off (DVD Reviews), 20.06.2006 12:00 (http://www.timeoff.com.au) Palacky/Lukasova: Carpets Curtains DVD. With so much possibility available to practitioners both in terms of visual language, postproduction and effects - the challenge to create original work that transcends some kind of cliché or expected discourse is increasingly difficult. For this reason, amongst quite a few others this DVD issue from now-Denmark-based label Errant Bodies is a simply stunning document. This sound/video duo compile three main works here - 'Shanghai', 'Yesnoyesno' and 'untitled' - each of the exploring a different area of interaction between sound/vision and the transformational qualities that can be realised so effectively through contemporary processing. Sometimes deeply linked, and at other points quite disparate, the two mediascapes coexist in a wonderful orbit - each piece creates new relationships between the two artists. The most appealing aspect perhaps is Lukasova's approach to the warping of visual images - screen grabs are slowed down, sped up, folded into themselves, inverted and scrunched into unexpected and exciting visual blurs. Here we see the potential of the DVD medium, beyond its filmic potential, realised with flare and refinement. (...) *****/5 Massimo Ricci, 01.05.2006 12:00 (http://spazioinwind.libero.it/extremes/touchinghome.htm) A delightful mixture of reductionist sonic crumbles and live video manipulations, this DVD showcases the talents of two Czech artists whose cross-pollination of genres is the guarantee of excellent developments in a spartan - but very effective - multimedia approach to composed and improvised materials. While Palacky generates microsounds from dictaphones, guitars, a knitting machine and contact microphones, he seems to look for disguised meanings in simple forms of life; long moments of near-silence are carefully yet unpredictably alternated with a course of modified voices, humming tranquillities and prepared strings. These small aural pleasures constitute a gorgeous soundtrack to Filip Cenek's aesthetic of contraction and expansion of photographs and still pictures; both in polychromatic combinations or black and white entrancing sequences, VJ Lukasova fights a silent battle against the expected, his successions of images as a transliteration of a REM state for our too relaxed retinas. Vital Weekly 514, 27.02.2006 10:00 (Vital Weekly 514, February 2006) Ivan Palacky and VJ Vera Lukasova aka Carpets Curtains. First I must apologize for not writing correctly the names of the two artists mentioned above. They require dashes and other marks that I do not have readily available in plain text. Secondly I must state that I was very pleasantly surprised by this release. The DVD contains five tracks, all with a very strong minimalist approach to sound and image. Main concern of both artists, Ivan Palacky the musician and Filip Cenek (aka Vera Lukasova) is the play with mistakes occurring during live situations or the glitches originating from flaws in hard- or software. This underlying concept is expressed very minimally, with a keen sense of spacing and timing and plenty of attention to detail. The music is very quiet, with lots of (near) silences, giving enough space to the imagery to stand on its own. The same thing can be said the other way around: Cenek's visuals are quiet and evocative textures based on almost negligible scenes from daily life with enough space for the music to be worth listening to. So maybe audiovisual collaborations are the future after all... Jozef Cseres, UNI 8/2006, 10.07.2006 12:00 (Kulturní magazín UNI, Unijazz) Rozjímání nad koberci a záclonami. Koberce a záclony. Zkrátka roviny - horizontální a vertikální. Rozhraničuje a spojuje je úhel, zpravidla devadesát stupňů. Ani ten již není jistý. Travnatý koberec se vlní, rozevírá, vystupují z něj lidské figury, za/před oknem akvária/vlaku na nás číhá dekonstruovaná realita a není již v naší percepční moci uchopit ji v stabilnějším plánu či úhlu pohledu. Uniká nám jako průsvitná medúza, přesto však existují průsečíky, ve kterých se zdánlivě neslučitelné jevy mohou střetnout. Třeba v pěti kusech na novém DVD Koberce a záclony dua Ivan Palacký & VJ Věra Lukášová (Errant Bodies, 2006). Recyklační strategie VJ Věry Lukášové (Filipa Cenka) odhrnuje záclonu zleva doprava a v mechanických posunech přibližuje našemu vidění svět za ní. Prostřednictvím kaleidoskopických manipulací de-formuje úhly pohledu a skládá z nich prchavé slepeniny počitků. "V jakých plánech a sukcesích se odehrává naše vnímaní?" ptá se nezúčastněná kamera. Celistvé technické obrazy, reprezentující důvěrně známou předmětnou realitu, se rázem rozpadají na neidentifikovatelné struktury, jejichž dynamické tvary na ní odkazují zcela arbitrárně. Nové roviny a plány v nových úhlech pohledu. I vícepohledovost je však jenom dočasný stav ve světe, kde je stabilní jenom nestabilita. Palackého zvukový komentář dovypráví to, co manipulovaný proud obrazů zamlžuje. Jeho moc ovšem sahá za rámec reflexe. Zanícením a zkušeností vybroušeným citem pro zvukové detaily znovu animuje rozpadlou vizuální naraci. Slepuje a zřetězuje časové události jež ustrnuly v amorfním časoprostoru. Audiohybatel ustanovuje nový řád; jeho vibrující sonické motivy strukturují a rytmizují chaos, jež ovšem již jednou řádem byl (to je úskalí technologicky reprezentované, manipulované či simulované reality). Prostřednictvím motivů (Deleuze s Guattarim by je nazvaly refrény) hudebník navrací světu jednou ztracenou tvář. Rytmická práce přiřazuje obrazovým i textovým fragmentům časovou stopu, uspořádává je podle temporálních zákonitostí. Prostřednictvím rytmů se v chaosu vynořují milieu - "bloky prostoro-času konstituovány periodickou repeticí komponentu," jak je charakterizovali Deleuze s Guattarim. A kdo pozorně četl jejích Tisíc plošin, jistě mu neuniklo, že rytmy jsou vlastně odpovědí milieu chaosu a jako také je nemožno ztotožňovat s metrickou organizací, která je na rozdíl od kritických rytmů dogmatická. Rytmus je plynoucí a multidimenzionální. Ke střetnutí chaosu s rytmem dochází mezi dvěma milieu, v prostoru mezi, který Deleuze s Guattarim nazvali chaosmos. Právě zde se chaos může proměnit v rytmus. Ani teritorium není pouhý prostor nýbrž akt, který teritorializuje milieu a rytmy. Teritorializačný faktor (T-faktor) je svým charakterem umění. Umělec jenom označuje, signuje neznámý terén a osazuje v něm mezní kameny. Hudba je též jenom objevená melodická krajina. Vztah mezi kosmem a hudbou nemá podle nich mechanický či matematický, ale rytmický, strojový charakter. Podstata hudby není v makroskopickém řádu nebeských cyklů, ale v mikroskopické, molekulární sféře transverzálních stávání. Pulsace napříč hudbou a světem nejsou měřitelná opakování stejného, nýbrž ametrické rytmy neměřitelného a nerovnoměrného. Hudební refrény mají posvátní vztahy s teritorii a svou podstatou připomínají ptačí zpěvy. Hudba lidí je forma stávání a její deteritorializace je jenom jedním z projevů všeobecného procesu pronikajícího napříč vesmírem. Hudebník Palacký vstupuje do digitální krajiny dekomponované výtvarníkem Cenkem s úmyslem deteritorializovat v ní refrény. Divák-posluchač vstupuje do chaosmu a je dezorientován neobvyklou časoprostorovou organizací vizuality, která tam vládne. Chápe se zvukových berlí, které mu nabízí hudebník, a pohybuje se po krajině jež naráz přestává být cizí. Co na tom, že Shanghai vypadá a zní jinak, co na tom, že ryby plavou jakoby proti času, co na tom, že mají deformovaná těla a pohybují se nepřirozeně... Vždyť technické obrazy jsou taky imaginací. Každé medium má své výhody i nevýhody, hlavní je nestát se otrokem média a konvence. Dokonalost a perfekcionismus jsou dnes již přítěží a nudí, proto ta nostalgie za nedokonalostí analogových médií v době post-digitální reprodukce a simulace. To ona zplodila estetiku omylů a chyb. V českých uměleckých intermédiích a multimediích bývá vyvážená úroveň řešení vztahu mezi zvukem a obrazem ještě stále spíš výjimečná, nemluvě o vhodném kontextu, do kterého se ona synteze rodí. Koberce a záclony Ivana Palackého a Filipa Cenka (nebo VJ Věry Lukášové, když jinak nedá) jsou tou výnimkou, jež si rozhodně zaslouží aby nezůstala jediná. Pavel Klusák, Týden, 10.02.2006 09:21 (Mladá fronta Dnes / 10.02.2006) Ivan Palacký & VJ Věra Lukášová aka Carpets Curtains DVD-Video. Vydali Errant Bodies Records, 2006 Viditelná hudba. Vydavatelství sídlící v Los Angeles a Kodani právě vydalo DVD české dvojici. Ivan Palacký je znám jako šéf byvší skupiny Sledě, živé sledě; poslední léta vytváří "od boku" krajiny drobných akustických událostí. Je zřejmě jediným Čechem v současné světové vlně hudební avantgardy, která chce nenásilně, se zenovou přirozeností, vydestilovat hudbu z "jinak uchopených" nástrojů a věcí - od vrčícího motorku diktafonu po pletací stroj Dopleta 160. Filip Cenek (výtvarník oceněný mj. cenou Tranzit) svým videem nedoprovází, ale vytváří polyfonii. Jednou se "zabydlí" v patnáctisekundovém záběru a dlouze prozkoumává jeho prostor a čas, fascinující je způsob, kterým zkapalňuje fragmenty Kieslowského filmu Amatér. Podstatné je, že Palacký a Cenek spolu zásadně improvizují: DVD je tedy vlastně "živák" zachycující silné momenty z mezinárodního turné. Koberce, záclony lze vnímat jako abstraktní kino, jako záznam performance, ale také jako debutové album muziky, která vězí ve viditelném prostředí. Nikdy nelze přehlédnout citlivost obou těžko vyložitelných umělců. Snad solitéři, možná první čeští zástupci nového globálního zacházení s hudbou. Karel Kouba, Kulturní týdeník A2, 01.03.2006, No.9/06 http://www.tydenika2.cz/?mode=art&id=12419 Jak uplést ticho plné chyb. Nestává se příliš často, aby českému hudebníkovi vyšla deska na renomované zahraniční značce. Výjimkou potvrzující pravidlo je multimediální DVD projektu Carpets Curtains / Koberce, záclony, tvořeného hudebníkem a sběratelem terénních nahrávek Ivanem Palackým a videoumělcem Filipem Cenkem, které vyšlo na začátku roku u dánsko-amerického vydavatelství Errant Bodies, zaměřeného na současnou experimentální hudbu a její přesahy do výtvarného umění. Ivan Palacký je původní profesí architekt. S hudbou začínal v rámci brněnské alternativní scény: koncem osmdesátých let působil ve skupině Výkřiky břich, v devadesátých letech založil spolu s kontrabasistkou Jennifer de Felice a fagotistou Broňkem Šmidem skupinu Sledě, živé sledě, která se v roce 2001 přetransformovala do elektronického dua Tílko. V něm Palacký spolu s de Felice vytvářeli koláže z terénních nahrávek, takzvaných zvukových deníků, jejichž užití se sporadicky objevovalo již v hudbě Sleďů. V posledních letech rezignoval na tradiční instrumentální hru a jako jediný český hudebník se významnější měrou koncentroval na rozvíjení vlastní vize nové hudební improvizace, překračující hranice tradičně chápané hudby a zkoumající cézury zvuku a ticha. V projektu Koberce, záclony spojil Palacký své pojetí "mikroimprovizace", spočívající v minimalistickém soustředění se na aleatorní zvukový detail, s videoimprovizacemi VJe Věry Lukášové, což je pseudonym mladého multimediálního umělce Filipa Cenka. Obě výrazové složky - tedy tlumené textury zvukových koberců a proměnlivé vzory vizuálních záclon - tvoří nedělitelný celek amébovitě propojených audiovizuálních struktur bez melodie, rytmu či obrazové narace, charakteristických svou asketickou střídmostí. Pět zvukových obrazů na DVD Carpets Curtains je v podstatě pět improvizací, zachycených ve formě jakýchsi abstraktních "videoklipů". Jejich podoba byla omezena pouze použitým materiálem - v případě Palackého je to omezení nástroji (respektive přístroji) a v případě Lukášové vstupními vizuálními podklady, které dále zpracovává digitálními manipulacemi. Jako bonus je ke většině videoskladeb připojen úryvek jejich živého provedení, takže se dostáváme do role koncertního diváka, a máme tudíž možnost spatřit hudebníka při produkci. Sedící u stolu nad rozloženými elektronickými přístroji, připomíná kutila, který vynalézá a opatrně zkoumá zvukové možnosti dekontextualizovaných a preparovaných předmětů každodenní potřeby ozvučených kontaktními mikrofony. Ve výčtu instrumentáře nalezneme opět manipulované terénní nahrávky z Palackého zvukových deníků, preparované diktafony, amplifikovaný pletací stroj Dopleta 160 nebo speciálně upravenou dvoukrkou akustickou kytaru s rozšířeným počtem strun, kterou autor poněkud paradoxně využívá jako dechový nástroj. Palackého originální hudební tvorba navazuje na (v našem prostředí) téměř nereflektovanou linii, vytyčenou průkopníky experimentální hudby, kteří zaměřili svou pozornost na průzkum možností ticha, náhody a volné improvizace. Orientačně se tedy dá přiřadit k silné hudební tradici počínající Johnem Cagem, Mortonem Feldmanem nebo britskými zakladateli volné improvizace AMM a na ně v současnosti navazující japonskou elektronickou scénou, okruhem amerického vydavatelství Erstwhile Records nebo dílčími scénami ve Španělsku či Rakousku. Tato hudba klade na posluchače poměrně vysoké nároky a vyžaduje po něm prakticky stejnou aktivitu, jako po samotném hudebníkovi - musí přistoupit na situaci vzniku hudby, musí být s hudebníkem bezprostředně účasten na momentu tvorby a zároveň s ním spoluprožívat ono 'hic et nunc' okamžiku, v němž vznikají téměř zenové hudební situace plné náhody a překvapení. Palacký svou tvorbu často přírovnává ke každodenním činnostem: "V určitých stylotvorných případech současné improvizační scény se stírá rozdíl mezi situací na pódiu a takzvaným 'běžným životem' a jsme tak na přelomu tisíciletí svědky tiché, zasuté revoluce - těžko postřehnutelné otočky v pojetí hudebního času. Hudebník v tomto případě nedělá v zásadě nic jiného než co jindy při přípravě oběda nebo při výrobě poličky. Stejná soustředěná energie a stejná 'hluchá místa' v hudbě jako při hledání hřebíčků, krájení pažitky a přeměřování." Filip Cenek svou tvůrčí metodu zase popisuje jako snahu o synestetické spojení obrazu s hudbou, jako "pokus o odhození všeho, co přebývá, co by zbytečně strhávalo pozornost od zvuku; svým způsobem střídmost. Mě zajímá ta hraniční poloha veejayingu, která směřuje k vizualizaci času." A právě plynutí času je asi nejpatrněji tematizováno v titulní Shanghai, v níž je patnáctivteřinová videosekvence roztažena na plochu patnácti minut. Radikálně zpomalený obraz zachycuje ulici s projíždějícími auty, viděnou skrze akvárium s plovoucími rybami. K jemným zvukovým stěnám ve skladbě Yesnoyesno Cenek vytváří horizontálně se pohybující rozmazaný proud, který zachycuje mikrosegmenty původního materiálu, podobně jako to činí Palacký s manipulovanými terénními nahrávkami. V nejstarším zaznamenaném představení Pilgrimages zkoumá statický obraz: zaměřuje se na detaily fotografie, zkresluje její části a pod povrchem objevuje latentní možnosti - manipuluje se zdánlivě banální materií tak, že v jeho struktuře vytváří napětí a zdání neklidu zdůrazněním vnitřní tektoniky, což opět úzce souvisí s povahou hudební složky Koberců, záclon. V dnešní rychlé době, jejímiž prioritami jsou maximální zhuštěnost, efektivita a uhlazenost, působí tato dvojice jako příjemná zastávka a vykročení z dravého digitálního proudu. Oproti běžným nárokům na hudební "čistotu" (často hraničící se sterilitou) tito audiovizuální průzkumníci svým tvůrčím přístupem proklamují kladný vztah k technickým chybám, k náhodným digitálním a analogovým ruchům, k nemocné technice. Je zajímavé, nakolik se v jejich rukou chybné zvuky vypreparované z chladného digitálního vakua podobají zvukům přírody... Petr Ferenc, His Voice 3/2006, 26.06.2006 20:47 (His Voice, recenze) KOBERCE, ZÁCLONY: MÍSTO TAJEMSTVÍ JE TU JEN ZLATÁ RYBKA. Hudebník a architekt Ivan Palacký se po rozpuštění skupiny Sledě, živé sledě rozžehnal s idiomy plus minus rockové písně a vrhl se vstříc improvizované tvorbě. DVD dvojice Koberce, záclony, kterou vedle Palackého tvoří ještě VJ Věra Lukášová (vlastním jménem Filip Cenek), nedávno vyšlo na dánské značce Errant Bodies. Palackého improvizátorská současnost je výsledkem postupného rozvolnění pevných struktur v písních Sleďů (viz HV 3/01), kteří na své druhé album Rostliny! Rostliny! kromě písní zařazovali i zvukové deníky z cest a posléze se redukovali na ambi(val)entní duo Tílko (Ivan Palacký, Jennifer Helia DeFelice) a současně naladění na u nás nenápadnou vlnu "jiné" improvizace. "Jinost" tohoto přístupu k improvizované hudbě spočívá v negaci stylotvorných klišé a pokusu o "spokojenou existenci" na scéně, jíž hudebník zabydluje fragmenty zvuků. Spíše než o souvislý hudební tok zde běží o přímý přenos přítomnosti se zvukovými stopami přešlapování, dechu, rozmýšlení, náhlých mikroinspirací, s odmlkami, nedořečenými náznaky... Palackého profese architekta jako by se zobrazovala v jeho tématech: k hudební tvorbě přistupuje velmi civilně, s charakteristickým upozorňováním na kouzla, drobné zádrhele a překvapení skrývající se pod slupkou zdánlivé všednosti. Svět příjemné zabydlených kuchyní a pokojů evokuje nejen název dua Koberce, záclony, ale i "domácký" přístup ke zvuku a jeho původcům. Přestože není jediným Palackého vyluzovadlem, stal se jeho současným trademarkem ozvučený pletací stroj Dopleta 160, na němž pletla jeho teta. Kromě toho používá ještě kontaktní mikrofony, devíti-strunnou kytaru upravenou tak, že na ni lze hrát i jako na dechový nástroj a diktafony, z nichž znějí manipulované terénní nahrávky. NEVÍM TO JISTĚ Svou hudbou si Palacký oblíbil zkoumat svět náhod a akustických chyb. Poté, co mu kocour ukousl malý kousek izolace kabelu na sampleru a pečlivě připravené zvuky se proměnily v sérií ran a krátkých šumů následovaných tichem, rád takovým neočekávaným odmlkám připravuje prostředí. Po letech sbírání terénních nahrávek ho na nich nejvíc zajímají občas se vyskytnuvší drobné chyby, s nimiž manipuluje raději než se zvukem, který si původně přál zachytit. Posluchač je vystaven tiché zvukové tapisérii s velkými oky a nepravidelnými, občas stěží postřehnutelnými, jindy velmi hrubými uzlíky, roztřepeními a párajícími se místy. Ojedinělá drnknuti, elektrická zabručení, mlaskáni clicků i vzdálené šumy nejsou lineární (byť spontánní) kompozicí, ale spíše pomníčky (pastičkami) okamžiků umístěnými v různých vzdálenostech za sebou. Snad mi pánové odpustí následující trochu morbidní příměr: Když jsem projížděl Řeckem, lemovaly všelijak se kroutící, ale přece jen monotónní silnicí stovky pomníčků mrtvých motoristů, mnohdy nahloučených na velmi malém prostoru, jindy od sebe vzdálených stovky metrů. Kombinace jejich podobnosti (vyrábějí a prodávají se asi ve velkých sériích) s různorodosti pozdější výzdoby, jako jsou květiny, svíčky, fotografie, a jistou důstojnosti ve mně vyvolala pocit krátkého zastavení času na jinak stále stejně ubíhající cestě - jako by si čas při setkání s bezčasím nenápadné "škytnul". PODÍVEJ SE ZA ZÁCLONU DVD dua vzniklo improvizací: VJ Věra Lukášova manipuloval obrazy při poslechu Palackého zvuků, výsledný dojem se tedy do značné míry blíží tomu, co od Koberců, záclon očekávat naživo. Obsahuje pět skladeb a bonusový materiál. Třídílná Shanghai je ve své většině patnáctiminutovým "roztažením" šedesátkrát kratšího záběru za hojného využití softwarové chyby. V záběru vidíme dvojí ryby: hemžící se červené vystřídá dlouhý černobílý záběr neživých ryb v okně, za nímž je vidět ulice. Cenek pomalu se pohybující švenk moduluje tak, že vzniká iluze obrazu pokřiveného zčeřenou vodní hladinou - obraz se "přelévá" podobně, jako jsme to viděli při videoprojekci norských Biosphere. Jindy nechá ryby proměnit se v duchy pavučinových siločar, jindy obraz jako lokálka odjede z plátna a nechá za sebou černo. "Jezdí" se na více místech DVD, důsledně zleva doprava. V závěru Shanghaie přijede úvodní barevný obraz rozložený do obřích pixelových cihel. Zvuk často tichne, obraz se zmrazí v momentku... YesNoYesNo pracuje především s obrázky vlaku a z okýnka viděné krajiny (pozorované zvědavým dítětem). Ty zprvu přijíždějí jako tenké svislé čáry. Následná manipulace s fotkami krajiny je poměrně dynamická v kontrastu s téměř meditativním zvukem, který často zí do dlouhých černých pauz obrazu. "Tekoucí" fotografie odhaluji svou vnitřní energii tím, že se vtahují do sebe samých a stávají se z nich těkající plátna sytých barev. Nejagresivnějším vizuálním trikem je několik problesknutí obrazu trvajících zlomky vteřiny. Po zvukové stránce skladba vrcholí propletencem mikrodějů ve vysokých frekvencích. K oběma zmíněným skladbám naleží ještě dva apendixy o celkové délce kolem půl hodiny zachycující dvojici při živých vystoupeních. Palacký hraje na skleněnou kolébku, fouká do kytary atd. Obraz i zvuk jsou poměrné "hrubé", zrní a šumí, střihy jsou neuhlazené. Úvod první přílohy (rybí manipulace naživo) tvoří kus kraftwerkovské Das Modell, která před vystoupením patrné vyhrávala v sále či jeho přilehlém okolí. Část Untitled pracuje především s titulky filmu Amatér (které v našem článku slouží jako nadpisy). Pilgrimages je manipulace tří přírodních fotografií Jaroslava Pulicara. Palacký používá vzdušně znějící preparovanou kytaru a celá skladba se výrazně odlišuje od převažujícího zvuku DVD. Minutová Veverka především drnčí. Přes veškeré kvality a třebas i uznání prvenství na tuzemském poli jiného improvisingu je DVD Koberců, záclon především upoutávkou na živé vystoupení a jeho dokumentací v jednom. Krátkým zastavením času na dlouhé cestě Ivana Palackého do hájemství magického realismu zvukových drobnokreseb a smítek. Slávo Krekovič, 3/4 REVUE, #20, 2007 (Atrakt Art, Slovakia) Na začiatok malé odhalenie pre tých, ktorým mená protagonistov ešte nie sú známe - VJ Vera Lukášova nie je žena, ale mladý brnenský vizuálny umelec Filip Cenek. A k tomu ešte jedno, aspoň pre mňa celkom milé prekvapenie: na dévedéčku sa tiesnia popri zostrihoch spoločných improvizácií audiovizuálneho dua Koberce, záclony, čiže Ceneka s Ivanom Palackým aj dokumentárne zábery z miest, kde sa udiali ich vystúpenia. A jedným z nich je bratislavský A4 - nultý priestor, konkrétne koncert, ktorý sme zorganizovali na jar 2005 (video natočila Magdaléna Hrubá). Pôvodným povolaním architekt Ivan Palacký, známy zo skupín Slede, živé slede či neskôr Tílko, sa v posledných rokoch venuje voľne improvizovanej hudbe s širokou náručou rôznych objektov generujúcich - podľa mienky mŕtvych klasikov - "nehudobné zvuky". Najnovšie ich doluje zo starodávneho charizmatického jednolôžkového pletacieho stroja s rovnako charizmatickým názvom Dopleta 160. K nepredvídateľnému, ale sústredenému akustickému toku Cenek v reálnom čase vytvára vizuálny sled prelievajúcich sa obrazov "reálneho sveta", manipuláciou posunutých do farebného abstraktná, ale na rad prídu aj synteticky generované štruktúry či filmový found-footage materiál. Hudba aj obraz tu tvoria jednotu, v ktorej sa obe zložky v pomalých tempách svorne odvíjajú a navzájom preplietajú. Sám Palacký, ktorý sa ako jeden z mala českých hudobníkov pohybuje v malom okruhu medzinárodnej impro-komunity (disk vychádza na kodaňsko-losangeleskej konceptuálne ladenej značke Errant Bodies), hovorí o vzťahu medzi živým hraním a jeho záznamom čosi takéto: "Nevím přesně čím to je, ale často užasnu nad nahrávkou koncertu, protože tam hraje úplně něco jiného než jak si to pamatuji, nebo vlastně zvuky jsou řazené zhruba stejně a na stejných místech, ale celé to uzavřené na tom lesklém médiu dostává jiné vyznění. A někdy to zní i líp než to znělo naživo." Aj preto sa oplatí pozrieť si videá Kobercov, záclon. A ak už nie na DVD, tak si ich aspoň stiahnite z http://www.fiume.cz/carpetscurtains/vjing.html. Július Fujak, 01.05.2008 Jednou z najzaujímavejších postáv brnianskej scény nekonvenčnej hudby je zakladajúci člen rockovej alternatívnej skupiny Výkřiky břich v 80. rokoch a zoskupenia Sledě, živé sledě v 90. rokoch lanského storočia, architekt a "zvukotvorca" Ivan Palacký. V tomto storočí uz radikálne opustil platformu nekonformnej piesňovej tvorby, aby sa mohol vydať vlastnou cestou krajne experimentálnej, quasi konkrétnej hudby a osobitého sound-artu. Po dočasnom pôsobení v duu Tílko s členkou Sleďov, Američankou Jeniffer Helia deFelice, ktoré sa snažilo estě o sklbenie oboch polôh "glejom" koláží rôznych zvukových "pohľadníc a denníkov", sa zameral výhradne na komplementárne brikolérsku hru s diktafónmi, kontaktnými mikrofónmi na rôznych predmetoch, manipuláciou s mikronahrávkami prostredia ako aj s preparovanou akustickou gitarou, ktorú pou´žíva aj ako dychový nástroj, či s amplifikovaným strojom na pletenie Dopleta 160. Spomedzi rôznych jeho projektov spomeňme intermediálne Koberce, záclony (2004-2008), na ktorom spolupracoval s VJ-kou Věrou Lukášovou (vlastným menom Filip Cenek). Ich kooperácia v tomto diele predstavuje jeden z príkladov výraznej tendencie k prekračovaniu a rozmazávaniu hraníc textualít rôznych umeleckých médií. Už v pilotnej verzii projektu pracovali s konfúznou korela(k)tivitou troch z nich - sound-artu, videografiky a fotografie, konkrétne s tromi čiernobielymi umeleckými fotkami Jaroslava Pulicara Poutě (Pilgrimages) na otvorení jeho výstavy v Domě umění v Brne roku 2004. Kým Palacký vytváral svojou maximálne úspornou manipuláciou so spomínanou gitarou a kontaktnými mikrofónmi strohé, avšak plastické plochy drobných sónických záznejov a "zárezov", VJ Lukásová vstupovala do statickej textúry fotografii dynamickým, neklišéovitým digitálne "tekutým" editovaním jej ich častí a detailov. Fixovanú finálnu podobu nadobudli deleuzovsky záhybové Carpets Curtains (Koberce, záclony) na DVD nosiči roku 2006, utkané v troch hlavných častiach - Shangai, Yesnoyesno a Untitled. Kooperácia zvukotvorby Ivana Palackého a interaktívne previazaného VJ-ingu Věry Lukášovej sa tu opäť nesie v duchu maximálne sústredeného prehodnocovania možností nekonvenčného dialógu "(mini)aury" kazdého konkrétneho (mini)zvuku a prekvapivo sugestívnych fragmentov odvíjajúcich sa, resp. pozastavených obrazov. Shangai vizuálne tematizuje spočiatku nervne rýchle striedanie záberov farebných plochých rýb v akváriu a následne v kontraste ich statické, avšak miestami "rozpíjajúce sa" čiernobiele podoby (s priehľadom na ulicu viditeľnú cez priesvitné akvárium za nimi). V úvode Yesnoyesno sa zas v čiernej ploche zjavujú záhadné zvislé minivýseky z neskorsie rozpoznateľných mžikov krajiny za oknom vlaku, sledované očami malého dievčaťa. Tok meniacich sa obraz-pohybov (Deleuzov termin) je kompozične do nemalej miery inspirovaný horizontálnym hudobným plynutím (ako pri čítaní partitúry zľava doprava), vrátane jeho vertikálne premietajúcich sa premien. To vsetko sa deje v organickej previazanosti s Palackého hudobným tkaním "tichej zvukovej tapisérie s veľkými okami a nepravidelnými, občas ťažko postrehnuteľnými, inokedy veľmi hrubými uzlíkmi, rozstrapkanými a miestami sa párajúcimi" (Ferenc, His Voice 3/2006, s. 48). Na výslednom zvukovom tvarovaní sa podpísali aj nepredvídateľné chyby počítačového softwearu - spôsobené večer pred realizáciou obhryzením spájacích káblov hravou mačkou v Palackého miništúdiu - ktoré sa stali vítanou indeterministickou výzvou pre oboch, v reálnom čase tvoriacich autorov. Cyklus uzatvára časť Untitled, používajúca upravované úryvky z amatérskeho civilného videa a priezory na tkaninu záclon v kombinácii s verbálnymi nápismi typu: "Místo tajemství je tu jen zlatá rybka", "Podívej se za záclonu", "Hledej" a i., ktoré sa taktiez rozplývajú v rezime nedefinovateľnej logiky tohto novodobého korela(k)tívne intermediálneho diela. Vhĺbiť sa doň znamená priamo zakúsiť paradigmatickú inakosť princípov súčasnej hudobno-umeleckej intermediality, ktorá v tomto prípade predstavuje minimálne v stredoeurópskom kontexte jednu z jej najpodnetnejsích podôb. Jeff Stouf, 09.04.2005 12:31 (http://www.febiofest.cz/detail_filmu.php?language=en&filmid=2005325) http://www.febiofest.cz/ Febiofest 2005 Definitely a challenging films. The sounds were interesting and fresh. I would love to see the audio performed live. I also have not seen visuals like this before. I felt the film-maker was revealing the inner workings of graphic software and images. It was also interesting to hear the audience reaction to the oddness of the presentation especially during the long silent freeze frames, reminiscent of John Cage's 4'33 of silence. I was listening intensely to the coughs and chuckles and comments and my own breathing during these massive pauses in the first piece. The third piece (Untitled) unlike the first 2 (Shanghai and Nora & Petyja) was actually visually stimulating and (also unlike the first 2) I would have loved for it to continue much longer. Christopher Williams, 29.05.2004 12:00 (www.the-improvisor.com) http://www.the-improvisor.com/ Review: mínim festival (...) Koberce/Zaclony was the weekend's only explicitly multimedia act, a video and guitar/"dictaphone" duo from the Czech Republic. Suitably, they performed in a large room separate from the concert hall used for other groups; at center stage loomed a giant video screen (though only the lower left quadrant was used for projection), Vera Lukasova working with images on his computer in obscurity to the left, and Ivan Palacky seated visibly at a small table with mixer, lamp, prone guitar, and dictaphone across the stage from his partner. The video material itself was sharp and hypnotic: an aquarium of fish (first in color, then black and white) moving by variably perceptible shifts in speed, sometimes superimposed with other frames of fish. It created a fractured line of potentially great interest for an (improvising?) partner, but Palacky's ebow drones, repetitive body percussion, and familiar feedback were somewhat weak in this context. Jerks and turns of phrase in the video often corresponded literally to the music, putting the sound element in an uncomfortable foreground position that the physical and social arrangement could not support: the video commanded too much attention to be perceptible as an equal partner, yet Palacky, half-present as an active performer, appeared to bare the role of the leader much of the time. As a conventional soundtrack, the music might have succeeded, but the problem of the handcuffed, unrealized body - not maximally itself - remained throughout. ... |
| . | homepage |