Přestože malíř Vladimír Kokolia (nar. 1956) a sochař Nikos Armutidis (1953) již léta patří ke zralým a uznávaným umělcům, jejich společná výstava v galerii Aspekt ukazuje vedle standardní práce také díla, v nichž lze nalézt určité objevitelské a místy až nejisté hledání. Celková skladba výstavy působí jako promyšlený dialog, i když jednotlivé práce nejsou postaveny do přímého vzájemného vztahu. Armutidisova bílá kuželovitá stéla ve vstupní místnosti dobře symbolizuje autorův pohyb na rozhraní mezi zkratkovitým figurálním znakem, tolik typickým pro jeho dosavadní práci, a čistou geometrickou konstrukcí, k níž touto výstavou rázně vykročil. V hlavním sále vystavil dvě sochy využívající archetypálních prvků kulovitého tvaru. Jedna sestava bílých koulí představuje pevný kuželovitý tvar postavený na hrotu, druhá je konstrukcí z geometricky přesných kruhů z bílého drátu, které jsou proťaty několika "levitujícími" koulemi. Dialog přirozených biologických forem a racionální konstrukce je zde velmi výrazný. Ovšem dvojice nejnovějších geometrických "staveb" z přesně opracovaných dřevěných prvků už je autorovým dřívějším organickým skladbám vzdálena. Komplikované vrstvení nevysvětlitelného labyrintu znamená sochařův krok směrem k novému tvůrčímu prostoru, i když dosud nejasně vymezenému. Ostatně malým rozměrem tvůrce přiznává, že jde spíše o skicu. Také Vladimír Kokolia představil vedle obvyklých obrazů i několik novinek. Především na průčelní stěnu viditelnou přes všechny sály zavěsil malbu s nebývale ostrým barevným kontrastem červeného oválného středu se zeleným vířivým prstencem gestických linií. Cítíme tu určité ohmatávání prostoru, jsme uchopeni vibračním útočícím barevným protikladem, ale současně si můžeme klást otázku, zda obraz jako celek skutečně skýtá onu sílu signalizovanou efektní barevností. Stejná otázka zazní i u zcela nového a ještě barvou vonícího modrého obrazu, na němž je pole kymácivých gest svázáno bílým čtvercovým okrajem. Cítíme, jak si malíř ověřuje, zda tímto zarámováním neumrtví vitalitu liniové malby. Také "kupkovsky" geometrizující červenomodrý obraz prozrazuje umělcovu snahu vyprostit se z dosavadních ověřených postupů. Podastatně úspěšnější je však sousední šedavě modrá malba, v jejíž ponuré atmosféře cítíme Kokoliovy malířské (ale i grafické!) začátky z osmdesátých let, a přitom zřetelně vidíme nové hledání, tentokrát v rozmývané barvě. Instalaci hledající divácky úspěšné efekty potvrzuje kontrastní postavení ostře žluté Armutidisovy sochy k modrémuKokoliovu obrazu i uzavření výstavy zlatohnědou stélou v oválném výklenku poslední místosti. I přes dosažené jistoty se oba umělci - sochař Nikos Armutidis i malíř Vladimír Kokolia - znovu učí tvořit. (Vladimír Kokolia - Nikos Armutidis, Galerie Aspekt, Brno, 8.2. - 5.3.2000~~