s. m. blumfeld anketa

nevím k čemu, otázky se myslím týkaly duchovnosti v umění

Milý Blumfelde,
Obdržel jsem tvou anketu akorát teď, když na asi deset dní odjíždím, takže odpovědět řádně nestačím. Tady je jen několik nečíslovaných poznámek ke tvým otázkám.

Umění asi má duchovní charakter tak automaticky jako cokoliv na tomhle světě, a musí se o něj usilovat: autor, stejně jak pak znovu divák. Ale nevím, jestli to duchovní je na umění to ono - to by bylo pak příliš jednoduché.

Někteří malíři, aby zjistili, jak něco vypadá, třeba opice, si ji musí (zpaměti) nakreslit. Neumějí si ji představit, nevidí ji. Ale ruka nebo co ji zná. Vidění je dobré, ale u něho to nekončí. A potom: je třetí oko určitě lepší než první dvě - (snad proto, že vypadá záhadněji)(proč jsme je vůbec potlačili...)?

Šamanů bylo jistě aspoň tolik druhů, kolik je druhů schizifreniků. Naše představa o šamanovi je uniformní, romantická, pozitivní - jako by šaman nemohl být přes veškerou zkušenost se světy úplnej hňup. Myslím opravdu vůl. Beuys byl taky trochu hňup, občas mám ten dojem.

Ale i když najdeme pár "oltářních obrazů", nebude nám to nic platné, že v nich je nějaká autentická duchovní zkušenost, pokud ji nemáme. Pokud ji máme, bude nám to zas nejspíš jedno. Malíři malují, a též diváci hledají to, co nemají. Je to přibližný svět, týká se vesměs toho, jak co má vypadat, ne jak to třeba je.

"Předsudky moderny" zdařile zakrývají skutečný hermetický smysl moderny. Zato dneska to už každou chvílí bude nejhnusnější klišé, býti spirituálním. Vizionáři budou muset zase jednou přejít do ilegality.

To duchovno není něco lepšího. To je prostě jenom něco duchovnějšího.

Ale já nevím! Je mi to jedno! Čau Čaroději! K.