Z toho, co se dá studovat, se budeme zevrubně zabývat studiem viděného, a tady očekáváme dvojí prospěch: jednak samo prohlédnutí jak svět vypadá, a jednak se tak naučíme jazyku, kterým formy viděného komunikují.
A za druhé se pokusíme propojit s pamětí grafiky, získat přístup k objemu zkušenosti předchůdců, ať již z pohledu technického, technologického, ikonologického nebo dokonce čistě estetického.Přitom nechápeme grafiku jako specializaci, nýbrž naopak jako na všechno připravenou disciplínu schopnou integrovat do své vlastní tradice nejrůznější podněty z ostatních oborů.
Právě proto se však vědomě zaměříme k té její vlastní tradici, místo ambiciózního objevování nového se pokusíme dostat se ke starému, původnímu.
Na experimentování, tvůrčí svobodě apod. se nám zdá nejzajímavější odvaha, s níž se k nim došlo; v jejich zájmu je v našich osnovách tedy nemáme.
Takové věci jako jsou soustředěnost a otevřenost, odvaha a pokora, introspekce a zodpovědnost za stav věcí se dost dobře vyučovat či studovat nedají, přesto se právě na škole jaksi dají naučit.
Usilujeme o atmosféru, která k tomu povede. Její podmínkou je úplné nasazení zúčastněných.