Věří že přijede že se přiblíží
otevře se a oni do něj vstoupí
že bude místo zavazadla uloží
že vzdálenosti se jako houžev zkroutí

Jsou děsní místo rtů mají ozubená kola
z očí jim svítí rozbité flašky
jsou to pomníky věčné nehybnosti
když se snaží nedráždit své rozběsněné tašky

Kovový píst jim klouže v jícnu
všichni se dívají jedním směrem
obklopení vzájemnou vzdáleností
pouštějí dech vzhůru do propasti

Stojí tu denně a mají přesné časy
a když je zpoždění prostě tomu nevěří