Vážení přátelé,
přijměte prosím mou omluvu, že se nemohu osobně dostavit ke konkurzu na vedení grafické školy na AVU. Pokusil jsem se tedy dát na papír svou představu o koncepci; nezbývá mi než doufat, že to alespoň pro první kontakt nahradí mou nepřítomnost.
Akademie je instituce tradičně budící dvojaké pocity: na jedné straně nabízející dosažení prestižní úrovně výtvarného vzdělání, na straně druhé povinné očkování akademickou problematikou. Pražská AVU si je už dva roky viditelně vědoma úskalí "výchovy umělců", zdá se mi, že společným jmenovatelem pedagogického úsilí zde je zřetel ku specifice každého jednotlivého talenzu, v poukázání prostoru těm mohutnostem, které by za nivelizovaného školení zůstaly nejspíše neodkryty, v absenci úmyslu lapit studenta do určité názorové pasti. Je-li tomu tak, ani moje východisko není jiné, individuální přístup považuji za bázi, ze které ostatní aspekty vyplývají, a kterou jsou zpětně korigovány.
Cílem studia je, jak se domnívám, dosaženo, když grafika se už více nejeví studentovi jako možnost vkusného množení vlastní ososbité grafické stylizace, nýbrž jako svébytný, a přitom světu otevřený svět, vzrušující ještě nevyřešenými problémy, závratně bohatý na souvislosti, tedy dokonce tajemný. Grafika je stará disciplína a má svou paměť, z níž si můžeme buď jen vypůjčovat, tak jak se běžně děje na technologické úrovni, anebo ji přijmout za svou. Což však není jen tak, od adepta to vyžaduje oběť a od okolí příhodné podmínky. A pro tento účel Akademie výborně vyhovuje: dlouhý časový úsek, v němž studium probíhá, společnost podobně zaměřených individuí, hmotné zázemí, jakož i fakt, že se sem vstupuje s jistým odhodláním projít skrze zkoušky, to vše vytváří klima, které by jen s obtížemi bylo modelovatelné v běžném životě. Pmětí grafiky nemyslím ani tak její dějiny, jako spíš vhled do "grafického" způsobu myšlení. To je komplexní věc, v níž může být kladen důraz jednou na alchymii postupů, jindy na příběh čáry či na ikonologii, atd., podle toho, kde se právě nacházíme - studium je putování grafickým světem (s nadějí, že někde najdeme svoje místo).
Ale je to i nová disciplína, a ne jen kvůli invazi computerů, ale hlavně proto, že její původní raison d'etre - reprodukce, zmnožení díla - není už co býval. "Krásné tisky", které zdůvodňovaly existenci grafiky poté, co se reprodukční aspekt stal triviálním, nabyly v čase kontext komerční, estétské či zájmové činnosti. Ovšemže, jsou-li tyto dva pilíře grafiky: reprodukce a "krásný tisk" na vymření, je to zároveň nejlepší důvod, proč v nich pokračovat. Konec grafiky se ještě nekoná. Myslím, že idea otisku, typická pro šedesátá léta a její pozdější rozvinutí v konceptualistické obscesi zrcadlení zrcadla - promiňte mi ten obskurní termín - nabídly filosofii grafiky nový výklad. Myšlení na úrovni stylu, příznačné pro léta osmdesátá, postavilo do jiného světla další kmenové pojmy grafiky, jako jsou originál anebo vypůjčení. Konečně computerová grafika odsouvá tradiční techniky i s celým jejich sofistikovaným technologickým receptářem do oblasti low tech, a znovu zásadně problematizuje celý kontext oboru. Tedy: zdá se mi, že má ještě smysl vyučovat grafiku na Akademii, k oboustrannému prospěchu studentů i grafiky samé, její budoucnost je stejně otevřená jako její minulost.
Čas na škole je zvláštní, je to čas "mezi". Čas přípravy pro cosi, co tady však už je teď, nikoli pro něco, co se zázračně v člověku probudí v okamžiku předání diplomu. Tady pramení základní protiřečení studentovy pozice; jedna věc je snaha vyjádřit bez odkladu cosi, co je ve mně nebo okolo mně, čili populárně řečeno "dělat umění", a druhá je studovat, čili přistoupit na pravidla "zasvěcení", která mohou být snadno pociťována jako omezení rozletu. Nepokoušel bych se stírat tento rozpor, myslím, že ho nelze v grafickém školení obejít. Snažil bych se jen, aby se věci nazývaly pravými jmény, aby volnost byla pravou volností a kladené nároky pravým studováním.
Ačkoli jsem se ještě doma pokusil vypracovat konkrétnější schéma, v němž by studium probíhalo, ve skutečnosti by jednotlivé detaily přirozeně závisely na koncepci celé školy, na navázání na práci předchozího pedagoga, jakož i na limitech materiálních nebo personálních. Takže nyní má představa sestává ze čtyř okruhů interakce studenta se školou: práce v ateliéru a dílnách na zadaných úkolech, práce v ateliéru a dílnách na individuálních projektech, přednášky, workshopy, apod. externistů, a konečně další aktivity, jako využití výstavních příležitostí, výměny studentů s uměleckými školami v zahraničí, atd.
Práce na zadaných úkolech.
Týká se věcí, které mohou být prakticky vyučovány, tedy zejména obvyklé technické a technologické speciality grafiky, ale i pravidelného kreslení. V průběhu jednoho semestru se soustředěně zabýváme některou základní grafickou technikou, takže v periodě dvou let student postupně projde abecedou tisku z výšky, tisku z hloubky, litografie a sítotisku. Důraz je kladen na primární grafické postupy a návyky, od čistoty prostředí a úcty k papíru až ke vhledu toho, co si žádá, a co poskytuje ta která technika.
Bylo by protiřečením, kdyby student grafiky neuměl kreslit. Předpokládám, že část studijního času bude upsána dobrodiní kreslení podle modelu. Pod dovedností kreslit pochopitelně nerozumím pusté kopírování optické předlohy ani virtuózní exhibici, právě naopak: vymanění se z nadvlády ruky, zkratování vzdálenosti tužka-mozek (srdce). Souvislost kresby s předlohou umožňuje, vedle jiných užitečných věcí, rozlišit manýru od specifického způsobu vidění.
Čili tento okruh je po výtce školní, jakoby nepružný. Je konzervativní, neboť obrazně řečeno krmí studenta konzervami, a paralelně konzervuje výbavu pro příští využití ve studentovi samém. Domnívám se, že grafik potřebuje takovýto pevný bod, že se od školy očekává právě toto, tedy školení.
Práce na individuálních projektech.
Souběžně s prvním okruhem se snažíme společně překonat paradox výuky umění, a dostáváme se tak na půdu, kde každý recept snadno selhává. Snad kromě jediného: porozumět individualitě studenta a detekovat momentální situaci jeho růstu. Interakce pak může vypadat zcela rozličně, jednou je to spíš o dodání důvěry, jindy o zpochybnění setrvávání v dosaženém. Jednou o intenzívním kontaktu nad studentovou prací, korekcích a diskuzích, jindy o prostoru v němž je student ponechán prakticky sám sobě. Jednou je to o grafice, jako o dokonalém řemesle, tedy o ruční práci, jindy o širších souvislostech, ve kterých grafika je jen jedna z možností. Předpokládá se otevřený, neakademický přístup, ačkoli ovšem avantgardnost není v žádném případě povinností; jde o rozvinutí toho, co je na talentu jedinečné. Počítáme s tím, že i intenzívní úsilí - resp. právě ono - přináší pochybnosti a váhání, a že tento luxus škola smí v jakési míře umožňovat.
To vše stojí v přímém kontrastu k prvně uvedenému okruhu, třebaže je s ním nezbytně komplementární. Práce na školou daných úkolech má smysl, je-li podložena silnou motivací, která dokáže zvnitřnit disciplínu, omezující navenek studentovu "svobodu" (aby byl nakonec svobodný od neznalosti technik a kreslení), zatímco smysl práce na individuálních projektech je právě vybudování této motivace.
Externisté.
Hostující odborníci pokrývají výuku písma, typografii, celý okruh praktických aspektů spolupráce grafika s tiskárnou, tedy věci pro "život", a dále computerovou grafiku, východní kaligrafii a rozličné subjekty související s grafickým světem. Časová a organizační struktura závisí od prostoru, které si každé jednotlivé téma vyžaduje. Pokusím se získat nejlepší lidi od nás i z venku.
Další aktivity
mají za úkol otevřít grafickou školu světu formou výstav, vzájemnou výměnou studentů s jinými uměleckými školami, nejrůznějšími příležitostnými akcemi.
To je obecná představa. Jakkoli jsem připravený na to, že skutečnost je vždy daleko složitější či jednodušší než naše záměry, věřím, že vytvoření kreativní atmosféry je v těchto intencích reálné. Snažil jsem se nezabíhat do detailů, neboť ty jsou nejvíce otevřené změně. Ale neumím si představit, že jedna věc by se mohla změnit, ta nejobecnější a snad nejsamozřejmější na celé mé koncepci, totiž ten enthusiasmus pro vše, co souvisí se světem kreslení a grafiky. Bez něho bych se ostatně neodvážil pomýšlet na účast v konkurzu. Připadá mi, že je to má povinnost podílet se o něj s ostatními.
Závěrem mi dovolte popřát Vám zdar ve Vaší práci.
S pozdravem
Vladimír Kokolia