Grafika je disciplína, která je respektována jako tradiční výtvarný obor a je vyučována snad na všech výtvarných školách. Přitom ale lze stěží říci, že by kdy dosáhla obdobně výrazný podíl na velkých myšlenkových hnutích, jaký měly např. malířství, sochařství, instalace. Existuje sice tzv. experimentální grafika, ta však zpravidla bazíruje na neškodných technologických obměnách. Na výstavách současného umění grafika rozhodně nezabírá místo ostatním žánrům. Krčívá se v zákoutích, kde by na jiná díla nebyl dostatečný odstup. Je šedá, černobílá, někdy i barevná, hrdá na hermetické nuance fines, které vychutná a ocení nejspíš zase jenom grafik. To se nevylučuje se skutečností, že grafické listy jsou vcelku úspěšným prodejným artiklem. Pro svou komerčnost se grafika prakticky ocitla na pomezí sféry umění užitého. Umělecké originály pro lid za relativně nízkou cenu a řešení tíživé existenční situace umělcovy, to jsou (někdy téměř romanticky viděno) dva vnější elementy vytvářející poptávku a nabídku. Exploatace obchodního potenciálu grafiky byla podle všeho pozadím jejího boomu na přelomu padesátých a šedesátých let, který s výkyvy trvá dodnes. Celkem praktickou věc, jakou je číslování edic, lze nahlížet jako výplod snobizmu a elitářství; nízký náklad a nízké pořadové číslo mají přitom svůj význam jedině u suché jehly a mezzotinty. Objevují se nové komerční strategie, dealer například získá práva na vytvoření dokonalé sítotiskové faksimile obrazu, kresby, koláže apod., a kromě zisku z těchto "grafik" se zpětně zpopularizuje a finančně zhodnotí také původní předloha...
Naskýtá se potom otázka, jaký důvod k existenci na vysoké škole tento obor má, je-li opravdu tak přízemně praktický, a jmenovitě proč na AVU, vcelku jednoznačně zaměřené na volné umění, fungují dokonce dvě grafické školy?
Myslím, že i když grafika pro některé není zrovna středobodem uměleckého světa, její výuka na výtvarné škole poskytuje víceré neocenitelné výhody. Studentův pobyt na škole potřebuje substrát, na který by se mohla vázat jeho aktivita v obdobích, kdy právě neprobíhají geniální tvůrčí záblesky. Grafika tento požadavek naplňuje excelentně, její řemeslo je docela zřetelné - oproti malířství, kde použití tohoto pojmu kolísá od malířské technologie až po nedefinovanou schopnost "umět malovat". Práce v grafických technikách nás napříč věky propojuje s předchůdci, vyžaduje preciznost a čistotu, ale také spontánnost a fortel. Tiskové techniky jsou nepřímé, a to znamená, že tvary jsme nuceni převádět ještě přes jednu okliku, barvy často musíme oddělovat do jednotlivých složek, tóny do tiskových stavů, vidět zrcadlově, a úmornou přípravou desky nebo kamene oddalovat okamžik vlastního vytváření. Toto zvažování nám dává od vytváření artikulovaný odstup, a může se stát pedagogickým nástrojem pro korekci živelné, intuitivní malby. Grafické linie a plochy jsou často vtlačovány to papíru pod obrovskými tlaky, a jejich fyzikální historie jim může propůjčovat zvláštní naléhavost; barva v grafice znamená jistě něco jiného než barva v malířství. Je tam vlastně jakoby z druhé strany. To může mít značný význam při interpretaci tisku, ale má to přirozeně také bezprostřední konsekvence pro technické možnosti nakládání s tištěnou barvou, které jsou jiné a méně samozřejmé než u techniky malby. Grafika se tradičně přiřazuje ke kresbě, někdy s ní až splývá. Na grafické škole se bezesporu musí především kreslit. Metodika kresby je přece o něco náročnější než tiskařská praktika, navíc se například taková kresba, která vychází z psaní bude učit jinak, než ta, která vychází od obrazu. Velkou akademickou tradici má kreslení podle modelu, a pro školu je neocenitelné, že v modelu je vždy po ruce referenční objekt, takže dialog studenta a pedagoga může být konstruktivní. Kreslení je také fyzický úkon a v tomto ohledu je náplní školy odstraňovat špatné návyky jak v držení těla, tak v držení tužky, a také rozvíjet zrakovou schopnost. Ta už není jen fyzická, jde vlastně o bdělou pozornost, která hledí na tvary, jako by je viděla poprvé, a teprve je poznávala, případně je spatří až tím, že si je nakreslí. Pedagogický proces na grafické škole musí vést k tomu, aby se kresba studentovi stala způsobem myšlení. Výtvarné myšlení netrpí mnohými paradoxy myšlení pojmového. My ale nejen musíme být s to uvidět ve tvaru formu, ale musí se nějak "zařídit", aby ta forma se pro nás jednoho dne stala strašlivě důležitá, významná, což se možná přímo a hned naučit nedá, snad ani mluvit se o tom nemá, ale dá se to jakoby naprogramovat. Bez důvěry nebo víry ve formu a barvy se dá taky dobře tvořit, ale je to vnitřně zbytečné.
Pedagogický okruh, který začal u ordinérního leštění zinkové desky končí tedy na vnitřní nutnosti. To je ideál, v praxi je největším problémem studentů uříznout si rovně papír... Křivý formát je typický problém, se kterým se málo počítá, když se píše o projektu zamýšlené pedagogické činnosti. Jinou věcí, kterou jsem alespoň já sám před vstupem na AVU nepředpokládal, byla rychlost času ve školních podmínkách. Pokud se dělá na výsledek, nezbyde čas tápat, a naopak. Obě krajnosti se výborně doplňují - když je na ně čas. Znamená to, že se jedna z nich bohužel musí v praxi preferovat? - v tom případě jsem raději pro tápání. To, že ti mladí lidé nevědí, je jejich největší potenciál, který by se neměl halit narychlo spíchnutými jistotami. (Stejně ale asi mám na mysli nějakou přesnou nevědomost, nemluvím přece o ignorantství!) Tápání jako oficiální program by však okamžitě rozbředlo, ve škole musí existovat něco přísného a hodnotitelného, jako jsou například grafické techniky nebo studijní kresby.
Prozatím pojednávám stále o jakýchsi nepolapitelných předpokladech, možná bych měl mluvit praktičtěji, jaké nové technologie zavedeme atd. O tom se zmíním na závěr. Teď mi dovolte, abych udělal malé resumé dosavadního textu. Z řečeného vyplývá docela zřejmá funkce grafiky na Grafice II: je metodou, která má udržet studenty v chodu, naladění, v pracovním nasazení, vlastně záminkou k ruční práci pro mezidobí než se vylíhne "malý pocit" - neboť volnost by byla rozptylující. Není specializací, ale je východiskem k čemukoli dalšímu - nakonec i ke grafice, samozřejmě. Dovedu si představit vedle toho ještě jinou grafickou školu, do níž přicházejí zejména tzv. grafické talenty, kterých je v umělecké populaci určité procento, kteří ke grafické specializaci neodvratně tíhnou. Avšak pro skupinu méně vyhraněnou by grafika měla fungovat také, a to v intenzívnější možnosti než jako běžné "grafické techniky pro malíře". Takovým jedincům bych doporučil Grafiku II. V této škole jsou grafika a kresba jádrem pedagogického procesu, na něž se teprve následně nabalují další studentovy výtvarné zájmy. Avšak stane-li se, a student se započne výhradně a frekventovaně pouštět do jiného žánru, zveme pedagoga z odpovídající školy AVU ke konzultacím, anebo dochází přímo k přestupu. Všeumělství se nepodporuje.
Měl bych říci, že ještě jedním mě překvapila dosavadní pedagogická praxe na AVU: že i když bych nakrásně měl vymyšleno, jak by škola měla vypadat, její "hmotu" tvoří studenti. Projekt, který nezohledňuje, kolik setrvačnosti s sebou nesou, stěží poskytne valný výhled. Záměrně se proto zde nepokouším podat grandiózní nástin. Nemyslím tím, že koncepce jsou zbytečné, jenom že jsou jistější, když se týkají neživých položek. Na Grafice II máme právě v současné době tři okruhy, které si vyžadují koncepční řešení. Prvním je zřízení sítotiskového provozu. Je ostudné, že na grafických školách AVU se dosud sítotisk neprovozuje, ačkoli jde o jednu ze základních tiskových technik. Vina padá částečně i na nás, vedoucí pedagogy grafických škol. Pokud nevyjde grant, o který jsem v tomto roce na zřízení sítotiskového provozu žádal, považuji za nutné, aby se prozatím zřídila alespoň minimální, finančně a instalačně nenákladná verze. Obdobná je situace s fotoreprodukčními procesy, které by se měly stát na Grafice běžnou záležitostí, zatím to vázne na ceně za uvedení reprodukční kamery do provozu (30 000Kč). Ve spolupráci s P. Paulem se rovněž tady pokusíme aspoň o provizorium. A třetím okruhem by měla být počítačová typografie a grafika. Tento problém zatím řešíme sháněním provozů, kde studenty nechají na počítačích z dobré vůle pracovat.