Anketa rektora Kotalíka o AVU

Otázky ještě někde jednou najdu a doplním

• I
  • 1/ Udržení otevřeného systému, příčné diskuze, inovace: tady mi i po vysvětlení stejně dost splývá s bodem 2/, tj. udržení pluralitního modelu.
    • Dohromady mi oba body dávají to, čím je Akademie speciální oproti ostatním výtvarným školám - že se tady vyučuje jak postavit sochu a vedle toho jsou konceptuální tendence, staromistrovské techniky i videoart. Sice škola po opadu revolučního kvasu zřetelně a přirozeně spěje k ideálu byrokratické homeostázy, přece ale zatím není běžné, že by vítězil úřední šiml. (Snad kromě případu diplomky Martina Janíčka.) Je nám myslím všem jasné, že i při všech kritériích a zkušenostech je hlavním předmětem naší práce cosi nesnadno uchopitelného, nemůžem vše vyjádřit počtem bodů, apod. Různá úroveň "volnosti" v ateliérech by měla zůstat věcí pedagogické strategie, neměla by se úředně nivelizovat.
      ,Filozofie" školy je sice navenek docela zřetelná, ale teoreticky dost neujasněná. Není mezi námi uznaná ani tak základní věc, jakou je rozvrh zaměření jednotlivých ateliérů AVU. Důsledkem je např., že na zkouškách jsou znevýhodněny ty typy talentů, které se nevyskytují mezi našimi pedagogy... Uvádím pro příklad tři krajní modely, jak zaměření ateliérů může teoreticky vypadat:
  • a/ Vycházíme z osobností pedagogů, kteří jsou k dispozici: každý z nich si ušije svůj ateliér podle své míry, vlastním výběrem pedagogů při konkurzech se zaručí pluralita žánrů a názorů.
  • b/ Směrodatné jsou disciplíny, tak jak se historicky vymezily, tj. malba, sochařství, atd, plus žánry novější, ale již celkem etablované, jako video, koncept, instalace, performance. Do těch sháníme vhodné osobnosti, které by se do tohoto schématu vešly.
  • c/ Vycházíme ze života, z populace, ze statistického výskytu tendencí; např. vidíme, že strašné množství lidí na zkoušky nosí syráky, měli bychom tudíž zřídit ateliér surrealistické malby. (Nebo třeba bad painting, když nosí blbé obrázky!) Anebo podvarianta: vycházíme ze studentů, z toho co v nich je, čili když by najednou všichni chtěli dělat video, tak bychom zavřeli ostatní ateliéry...
  • Pozitivní ani negativní konsekvence každé krajnosti nebudu rozpracovávat, jsou jasné a není k tomu tady čas, když tak ústně - vyvážený kompromis ale nemusí automaticky být řešením, nynější tvář Akademie vznikla jako směska těchto tendencí, žijem asi většinou v iluzi, že to tak nějak jde. Ale jak naznačuju výše: mě se například už leta zdá, že konkrétně pro onen robustní malířský typ, který preferoval Načeradský není mezi námi pochopení - osobně mi je ten rozmáchlý bravurní styl protivný, ale talenti tohoto druhu se rodí, a chodí k nám na zkoušky. Což považuji za díru v proklamované pluralitě.
    Je důležité, že se školy AVU v posledních letech ustálily na trochu bohatším modelu vzájemných vztahů, než byla ona psychologicky zabarvená polarizace na tradiční a intermediální na začátku 90. let.
    Takže považuji body 1. a 2. za superaktuální - avšak jistě nejdou řešit rozhodnutím, spíše by mělo jít o vytvoření prostoru, kde názory budou vypouštěny do vzduchu - myslím třeba i té akademické kavárny, kterou jsem proponoval na plénu (nemyslel jsem ani tolik na menzu, jako na společenskou místnost).
  • 2/ Bakaláři a magistři:
    • tady pořád váhám, strašně se nám studium rozsekalo tím bakalářstvím. Osobně vidím v bakalářství největší výhodu pro méně kvalitní studenty, že se se ctí rozloučí se školou, a taky možnost takto ovlivňovat vůbec počet našich studentů. Jinak málem nic! Nebo co když by bakalářství bylo jen přípravkou na první dva roky, aby mistrovské studium trvalo déle? Nevím, bohužel zatím nemám jistý názor.
      Definice druhů studia je ovšem potřebná, ale jistě jí musí dříve předcházet vyhodnocení našich zkušeností
  • 5/ Myslím, že speciální statut ateliéru nových médií je protimluvem, poněvadž - aspoň v mé představě - jsou tato média interdisciplinárně orientovaná, statut kolem nich vytvoří bezpečnou izolaci (už teď v ní trochu jsou). Myslím, že bychom se tady měli vyhýbat definici, a spíše se řídit tím, co z této školy konkrétně vychází než čím je definován její žánr teoreticky. Neostrý přechod mezi tradičními a novými médii je faktem u více ateliérů, proč bychom se měli škatulkovat? Jiná věc přirozeně je ta kopa technických prostředků, které na videu jsou, a není vůbec jasné, jestli jsou tam i pro ostatní studenty, jestli poskytují škole servis, ani není jasné, jak jsou chráněny proti odcizení či zneužití, atd. Ale prostředky se hromadí už i v dalších ateliérech - jako náš sítotisk, aj. V podstatě čekáme na průšvih, abychom začli inventarizovat a vydávat klíče od strojů jen proti podpisu. Více o počítačovém pracovišti Videoartu pod bodem II, 6/, dílny AVU.
  • 6/ Úvahy o pozitivním hodnocení jsou mi sympatické, avšak stále si myslím, že v našem prostředí je všudepřítomná ona pedagogická tradice, spočívající málem až v ponížení adepta. Iniciace si žádá mnoho, nestačí poklepávat na rameno, jak velí "can-do-spirit" amerického školství. Komise, která za sebou nechá rozvrácený ateliér, zpochybněné záměry, osobní traumata je podle mě zajímavější i pro studenty, a ve výsledku paradoxně pozitivnější, než kdybychom se vzájemně více pěkně chápali a vše snášeli a mluvili asertivní řeči. Podmínkou toho ovšem je, že spoušť po komisi nebudeme brát osobně, což je pro mnohé kolegy problém. Podstatně víc než negativní hodnocení studentům vadí, že se nikdy od svých skrutinérů nedozvědí, proč je něco špatné nebo dobré. Sice takové objasnění znamená nebezpečí vleklých diskuzí, ale bylo by to od komisí méně alibistické. Studentům vysvětlení od expertů z komise opravdu hodně schází, potvrzují to letité stesky.
    Tady narážíme na další teoretickou neujasněnost v systému hodnocení. Hodnotíme studenta vzhledem k možnostem jeho samého, jak se sám za ten rok překonal? Anebo hodnocení vztahujeme k abstraktní úrovni, kterou by měl každý náš studennt dosáhnout? Nebo jinak, hodnotíme to co opravdu realizoval za daný čas, tj. výsledek, anebo rozhoduje proces, čili to, jak sám se sebou dokázal pracovat, i když výsledek je nakonec právě kvůli hledání poněkud rozpačitý? Nebo ještě z malinko odlišného úhlu (využiju příměru s hudebnickou školou): vychováváme výkonné umělce nebo skladatele? Čili, jde o to, aby student či absolvent AVU dokázal při studiu a po něm s jistotou výkonného umělce vyřešit různorodé prostory výstavních síní za pomoci svých artefaktů, anebo spíš než o podání výkonu jde o postupný rozvoj jeho vlastního "skladatelského" světa, což je dlouhodobé, často neefektní ověřování nejistých cestiček, plus skladatelské řemeslo. Hodnocení by se vlastně mělo proměňovat od případu k případu. Anebo by měla být nějak veřejně zřejmá dělba práce, že pedagog hodnotí vlastní vývoj studenta, zatímco komise především vnější výstupy. V současné době však tohle máme dosti rozplizlé.
  • 9/ Vyhodnocení přípravky. Podle mého názoru se přípravka hned první rok přesně trefila do své proporce. Sami prvňáci potvrzují, že je pro ně dobré být pohromadě, srovnat trochu startovní čáru. Nemyslím, že by se měly z přípravky vyřazovat některé skupiny studentů, jak se o tom mluvilo. Rozhodně bych se neřídil podle toho, že tenhle student např. "umí kreslit", a tak do přípravky nemusí chodit.Je myslím strašně důležité, že se v přípravce letos např. konfrontovali oni dva kreslířští virtuozové od Beranů s třeba Kopalem od Davida - v jistém smyslu (mohu případně vysvětlit) je pro mě Kopal lepší kreslíř!
    Půlrok pro přípravku v současném pojetí je akorát. Jen prosím ne žádné hybridy, že by se v druhém semestru chodilo tam i do ateliéru! Přípravka musí být přísně studijní, v kresbě dbát na úplně základní věci, proporce, vystavění tvaru, umístění ve formátu, atd.; musí to být maličko asketické. Zprostit studenta přípravky by pedagog měl mít možnost, ale takové rozhodnutí musí být bráno jako výjimečné. Závěr: nechat přípravku tak jak je! Vyjasnit leda, zdali je vůbec "povolený" kontakt s pedagogem - sám jsem se nechtěl do přípravky plést, ale stejně jsem s prvňáky vícekrát konzultoval (domácí práce).
  • 7/ Nabídku kurzů bych viděl jako místní záležitost ateliéru. Vycházím z kurzu čínské kaligrafie, který se nám osvědčil; lidi na něj chodí z celé školy, my poskytujeme podmínky, pohlídáme si všechny věci (i lidi). Časem bude taky kurs DTP, sítotisku, atd., míníme to vyhlásit (napřed však musíme buď doškolit sebe nebo získat další sílu...) a podle zájmu se zařídíme. Tak budeme mít jisté, že sem nechodí lidi formálně, což nelze vyloučit u centrálně zřizované akce. Ke kurzu fotografie - není jasné, jestli chceme uměleckou fotografii nebo prostě technické postupy - ty dvě věci mít smíchané v jednom je asi nešťastné.
  • 13/ Hostující profesor. Způsob jeho výběru. Možná se budou hlásit sami, když se doví, že to tu je. Ale mohli by třeba i sami studenti mít možnost si někoho vyžádat.
    Někde v anglosaských zemích existuje "akademický rok" nebo jak tomu říkají, to jest, že pedagog má pátý či sedmý rok pobytu na škole volný, takže odjede dělat na rok něco jiného, zvýší si kvalifikaci, apod. Hostující profesor by mohl zaplnit tuto dočasnou absenci pedagoga, v různé roky různí lidé.
  • 14/ Stáže zahraniční, atd. Začíná to u informací. Dostáváme od paní Krátké docela dobře vybavené informace, avšak chtělo by to informační systém, kde by byla kompletní nabídka kdykoli k nahlédnutí - viz computerizace. Hlavní problém je ovšem stále to, že studenti si nemohou dovolit stáže, kde by si hradili cestu, jídlo, ubytování nebo výtvarné potřeby. Jsme stále v pozici prosebníka vzhledem ke školám venku. Větší využití mezinárodních programů se prozatím bude zadrhávat na finančních limitech studentů i školy.
• II
  • 1/ a 2/ mi opět malinko splývá, patrně proto, že se neorientuji v terminologii - vnější oponentura/investorský dozor. To je přirozeně opět superpriorita.
  • 3/ Upřesnění prostor může zajisté přinést střet zájmů, návrh na ně by se měl veřejně a vícekolově projednávat.
  • 4/ Zázemí pro pedagogy, týká se i stávajících ateliérů, tam je pro mě nepřehledný stav, kdysi došlo k onomu vyměnění ateliérů mezi pedagogy, teď už se o tom nemluví, nemám vůbec přehled kdo má co, to vše je ale problém hlavní budovy, do kterého nevidím a doufám, že bude vyřešen rekonstrukcí.
  • 6/ Dílny AVU. Na UMPRUM dílny dělají ze všech sil kšefty, u nás se to vcelku neděje, snad je to tak lepší, i když tím asi přicházíme o dost velké prostředky. Snad když studentské práce budou mít jasnou prioritu, tak by bylo možné tisknout pro zákazníky.Příklad. Jaký je statut počítačového pracoviště na Videu? V mnohém připomíná i naši tiskárnu - je to tedy dílna nebo ateliér? Když tam přijde student odjinud pracovat, narušuje pedagogický proces Videoartu anebo je mu nabídnuta technická pomoc jako v tiskárně? To by se mělo rozhodnout, a podle toho tam buď budeme nebo nebudeme posílat naše studenty, aby si "něco zkusili". To není v rozporu s tím, co říkám o ateliéru nových médií výše při bodu 5, v I. oddílu; vlastně se tu ukazuje možná struktura ateliérů s dílnami k sobě přiměřeně volně přiřazenými, dílny přirozeně slouží v první řadě vlastnímu ateliéru, v druhé řadě komukoli ze studentů a v poslední řadě třeba i pro zakázky.
  • 8/ K oddílu II bych přidal ještě docela naléhavou potřebu koleje AVU - možná v některém tom učňáku, jak o tom byla řeč.
• III
  • 1/ b/ Pedagogické plénum se snadno může ukázat příliš početný orgán, jakmile se začne s prominutím "vykecávat" více lidí, tak se bude jeho činnost úspěšně paralyzovat. Je mi jasné, že tomu se má bránit existencí kolegia rektora, a obracením se na zodpovědné pracovníky, jak se o tom píše v dopise. A také v předstihu rozeslaným programem, na který by se dalo písemně reagovat ještě před plénem. (Takový byl inzerován v pozvání na Plénum, které jsme dostali s touhle anketou, avšak mezi mými ani Šárčinými papíry jsem program pléna pro tentokráte nenašel.)
  • 2/ Informovanost a transparentnost rozhodování - samozřejmě. I když mnohem aktuálnější než mezi námi kolegy mi tato potřeba připadá naléhavá ze strany kvestora a jeho podřízených.
    Pod tento bod možná patří znovu zmínit potřebu našeho neformálního setkávání, avšak zdali by tomu pomohl nějaký Akademický klub, kavárna nebo co., to neumím posoudit, do kaváren stejně nechodím...
  • 3/ Stanovené odpovědnosti ve smyslu možných pohrom, jako např. požáru. Avšak jakmile to půjde do pedagogické odpovědnosti, jsme hned na vratké půdě, když se chceme kontrolovat. Musíme prostě důvěřovat, že všichni pedagogové to dělají nejlíp jak dovedou. Evidentní průšvihy řeší rektor, a sice podle vlastního lidského uvážení, nikoli podle strnulé litery našich vlastních pravidel. Mám trochu obavu, abychom to nyní náhodou s řády a kompetencemi nepřehnali - měli bychom využívat toho, že jsme malá škola, kde se lze ještě osobně domluvit.
  • 4/ Rozpočty ateliérů jsou stále podřízené nesmyslnému koeficientu. Proti tomu protestuji, myslím, že všechny ateliéry (kromě architektů a restaurátorů, tam to bude speciálně) musí mít stejný koeficient. Na kresbě lze kreslit na baličák, ale taky - a mělo by se - na Arches, a pak najednou rozpočet nebude stačit! Toto je problém, který jsem na posledním plénu neventiloval jen proto, že jsem usoudil, že právě tento materiál jej bude řešit. Ačkoli tedy je to jinak nepříliš významný problém vedle jiných položek téhož bodu, zdůrazňuju jej pro jeho absurdnost a zapomenutost (a protože se týká jen Kresby, Grafik a myslím i Videa) jako silně aktuální.
    Transparentnost finančních toků je zcela základní věc, která má přitom stále daleko od realizace.
  • 6/ Je faktem, že studenti pracují i přes čas. Zdali to řešit nočním vrátným, vydáváním nějakých povolení pedagogem nebo kódovanými kartami nedokážu říct. Ale pracovat přes čas často opravdu musí, není v tom jen touha po nerušené exkluzívní pracovní době. Kdyby byla odpovědnost za prostory ateliéru na mě, našel bych způsob, jak jim práci umožnit, a přitom je udržet v bezpečnostní kázni. Avšak pokud se nemýlím, konečnou zodpovědnost mají rektor a kvestor.
  • 9/ Nevím co je ONN. K tomuto bodu řadím i předešlý, protože optimalizace struktury zaměstnanců atd mi opět připadá akutní právě u technicko-hospodářských pracovníků. Z mé perspektivy většinou vypadají jako docela sehraná partička, která se školou nemá příliš co společného. Toto je ovšem nekonkrétní povzdech, možná bych měl vytasit seznam, kdy jsem např. pozoroval jak pan Staněk školním vozem naváží věci do bufetu - nebo je snad podepsaná smlouva mezi školou a bufetem, že si budou takhle vypomáhat? - jenže naštěstí na tak potupnou zpravodajskou činnost nemám čas, a nedělal bych ji, ani kdybych jej měl, to má kontrolovat někdo jiný, snad se ví kdo.
  • 10/ Samoplátci. Samoplátce vůbec neberu jako přítěž, spíše naopak, díky jejich motivaci a zajímavosti pro ostatní studenty. Myslím, že stačí jako zvýhodnění, že ateliéry mají díky samoplátci vyšší rozpočet. Považoval bych místo toho za důležitější zvýšit ohodnocení pedagogů, kteří mají více studentů. Poněvadž máme zásadu, že student má právo přestoupit kam chce - i když samozřejmě většinou přijde se zeptat, jestli smí přestoupit a ukázat práce - je jejich počet příznakem jisté populárnosti ateliéru (netvrdím, že populárnost je vždy pozitivní pojem) (Možná bychom měli právo k přestupu modifikovat? Nikdo pak ale nebude chtít problematické studenty - a ti v praxi nejčastěji přestupují.) Pedagogovi se přímou úměrou zvyšuje množství práce, ne jen té úřední, ale ještě více té, která se jaksi týká mentální kapacity: tři lidi v ateliéru si můžu pěstovat na jiné úrovni než když mám patnáct lidí. Vyšším počtem jsou teda znevýhodnění studenti i pedagog. Způsob ohodnocení nevím, nemluvím nutně o penězích, vadí mi hlavně, že se to vůbec nikde nezohledňuje, při hodnocení ani jinde, jakoby tento rozdíl neexistoval.
  • 11/ Computerizace. Má smysl leda když budeme všichni propojení sítí, aby bylo možno pro určité skupiny nahlížet do určitých položek školního hospodaření. Vnitropodnikové informační systémy jsou tak trochu hit sezóny, lidi se začínají specializovat na navrhování IS, bude to brzo věda, neměli bychom to nechat výlučně na našich vlastních laických představách.
    Mezi sítěni teď docela září Intranet, tj. místní varianta Internetu. Výhody jsou: totožné rozhraní jako u browserů, telnetu " atd., nezávislost na platformě: UNIX, Mac, PC, využití internetových rozvodů po budově, aj. Současný stav využití počítačů a potažmo Internetu na AVU je velmi zmatený, i co do výhledu. Blíže oddíl IV, bod 8.
• IV
  • 3/ Výstavní činnost není prioritou, protože docela funguje (poté co odešla paní Končinská). Jedině co pozoruju, je to, že výstavy nejsou rutinně dokumentovány, a když jsou, pak jedna na diácích, jiná na videu, atd. Přitom nemyslím, že k tomu nutně musí být objednán expert, jde o informační záznamy, ne o podklady k tisku. Výstavy v galerii AVU nejsou inzerovány na int. stránce AVU, ačkoli tam mají vymezený koutek.
  • 4/ Informační materiály: při dnešních polygrafických termínech měl být už ten bulletin s profily ateliérů pětkrát hotový (Jiří Ševčík to přece už dávno zkompiloval, kde to vázne?), skládačka má smysl leda když to bude trvat ještě další půlrok než bude bulletin vytištěný.
    Reprezentační publikace snad vznikne (?) k výročí AVU, nebýt toho výročí, je její potřeba minimální.
  • 7/ Knihovna je naprosto nefunkční. Sám si sice nemohu kompetentně stěžovat, poněvadž se návštěvám knihovny maximálně vyhýbám a potřebné materiály si sháním většinou jinde. Studenti i kolegové si silně stěžují, mnozí už také rezignovali. Už jen otevírací doba je nedostatečná, měla by být aspoň od devíti, včetně pátků. Nerad panu doktorovi ruším jeho pohodu, ale má ji na úkor všech ostatních. Computerizace je maximálně akutní.
  • 8/ Pracoviště s Internetem. Ani nevím, zdali platí mé jmenování od minulého rektora zástupcem školy pro Internet. Soudím, že spíš ne, poněvadž jsem mezitím narazil na to, že můj požadavek na telefonní linky a modemy do Moderní galerie je považován kompetentním kolegou za partyzánskou iniciativu. (Nemohu blíže komentovat, vyznělo by to jako stěžování si. Budeme se o tom dále bavit. Chce to svolat kollegium, které se zamyslí, co vlastně od toho Internetu chceme. Plánoval jsem setkání zainteresovaných, plus těch ingů z fy Gity, co navrhují síť na AVU, ale čekám ještě, až přijede Michal Bielický.) Někdo z kolegů má strach, že studenti Internetu zneužijí, jiný se naopak bojí, že bez Internetu budou studenti negramotní. Internet je nicméně faktem, je úžasný i dementní a nebezpečný, ale je to taky výtvarný prostor, takže s ním musíme umět nakládat, je to určitě jedna z priorit.
  • 9/ Zapoměl jsem říci k filmu o AVU, který jsme odhlasovali na poslední umělecké radě, že vlastně to můžou natáčet na HI 8, a pak je rozpočet přemrštěný. Doufám, že ve smlouvě je, že to bude opravdu profi (Betacam).
  • Superpriority:
    I.1+2,
    II.1+2,
    III. 4,
    III. 11,
    IV. 4b,
    IV. 7
    + kolej AVU
  • Priority:
    I. 12,
    I. 13
    II. 3,
    II. 6,
    II. 8,
    II. 12,
    III. 6, (jsou tam dvě šestky, tu o režimu)
    III. 8,
    IV. 8
    

Část druhá. Požadavky na materiální a technické vybavení Grafiky II.

Patrně hned po odevzdání mě napadnou ještě nezbytnější položky. Seznam obsahuje směsku drobností i velkých investic, pro tento účel je spíše orientační.

• Ihned:
  • Samostaná telefonní linka pro komutované připojení na Síť a faxmodem.
  • Větrání v obou místnostech Grafiky II. (Urgujeme od r. 1993)
• Časově neurčené:
  • Stojany, stolky, kozy; nemusí být nové, stačí opravené.Různé grafické nástroje, rydla, rulety, atd. 20 000.
  • Rytecká gravírka s pantografem (taky už použitá). Asi 8 000. A podobné jiné strojky, gravírka je jako příklad - pokud je seženeme.
• Do začátku školního roku:
  • DTP studio: počítač, scanner nebo profi digitální kamera, vyřezávací plotter. Plus další standardní vybavení, víceméně tak, jak je uvádím v žádosti o rozvojový grant z r. 1996 a navíc připojení na Internet. Nemaximalistické náklady by byly kolem 500 000. Na vyžádání mohu samozřejmě dodat kompletní seznam a případně také maxi-minimalistickou verzi, ta činí asi 100 000. Nedělám si samozřejmě iluze, ale budeme pokračovat ve shánění sponzorů.
  • Úplné zprovoznění reprodukční kamery (zatím je v provozu s pouze mechanickým ovládáním, elektrická závěrka a dvě vývěvy jsou zatím nefunkční), předloni odborníci odhadli její rekonstrukci na 30 000.
  • Fotografické reflektory na osvětlování předloh.
  • Výměna kohoutu radiátorů, které nejdou zavřít.
  • Kout s dřezem přizpůsobit požadavkům fotokomory.
• V případě, že přestavba Moderní galerie proběhne ne dříve než za tři roky, pak má smysl aby ještě následující položky byly do začátku školního roku:
  • Připojení Internetu pevnou linkou do moderní galerie a rozvod krouceným kabelem na Grafiku II. (V takovém případě není až tolik nezbytný výše uvedený faxmodem.)
  • Umytí stropních oken.
• Méně akutní, ale žádoucí je vymalování ateliéru neutrální barvou (v současnosti světlý okr).

napište sem svůj vzkaz, pokud chcete odpověď, uveďte také svůj e-mail