English anf Finish version

Petr Řehoř, anketa do katalogu Oulu

1. Jaký je tvůj názor na současnou situaci českého umění?

Je to podobné, jako to bylo vždycky, nevíme kde jsme - v samém srdci Evropy nebo na zapomenuté vartě? Pěstujeme internacionální styl, a současně si namlouváme, že proti němu dokážeme postavit naše domácí hodnoty. Těm ale ve skutečnosti nedůvěřujeme - představa, že naše umění musí dohánět umění světové, je podle všeho nevykořenitelná. České umění by přirozeně mělo fungovat napřed v Čechách, v zahraničí jistě mají svoje vlastní. Jenže nefunguje: promarňuje například obrovskou šanci vytvořit něco speciálního z nabité atmosféry Prahy posledních pěti let.

2. Kdo a co obzvláště ovlivnilo tvoje umění?

Vždycky jsem si přál mít nějaký vzor, ale nikdo se mi dost nelíbil. A když už se mi někdo líbil, pak zase měl už svoje místo zabydlené dokonale, já bych tam k ničemu nebyl. Dostal jsem se jednu dobu blízko k Neprašovi a Sopkovi právě proto, že jsem je neznal. V nedávné době jsem zjistil, že zas Malich dělá něco, k čemu jsem mohl mířit - a dělá to líp, než jsem si sám představoval. Tak se asi musím odsunout na další bezprizorné místečko; je jich naštěstí - nebo bohužel - ještě dost.
Ze zážitků mě dost ovlivnil půlrok v San Francisku, kde jsem bydlel na mořském břehu a trávil spoustu času hleděním na oceán. Jak se ve vodě všechna místa zaráz vzájemně ovlivňují, jak se voda v sobě hýbe, a jak přitom zůstává plná, jak se podmiňují a ruší vlny, to vlastně od té doby maluji, a přitom se pokouším myslet jako voda, nelineárně.

3. Mimo svoje umění máš jistě jiné oblasti, které tě obzvláště zajímají...

Rodina, hraní s kapelou, Tai Ji Quan (styl rodiny Chen obzvláště), vyučování na AVU, chození po ulici, četba, civění.

Poledne, 1993, olej na plátně, 146/146

Ráno, 1993, olej na plátně, 145/146

napište sem svůj vzkaz, pokud chcete odpověď, uveďte také svůj e-mail