katalog Romana Wenzela pro Na bidýlku

• Jeden učedník dlel s Mistrem, když si tento zakoupil v mléčném baru k teplému mléku balíček knekebrotu. Když Vznešený drtil plátky samožitné pochoutky mezi zuby, aby je vzápětí nejméně třiatřicetkrát přežvýkal, povšiml si žák, že ze skulin zárukou již prošlého pečiva ve zděšení vybíhají malincí červení broučci, aniž se touto pozdní snahou vyhli fatální cestě do peripetií Mistrova trávicího ústrojí.
  ,Což tito broučci neprotiřečí Vašim vegetariánským zásadám?", otázal se učedník. "Jsou nižší", odvětil Mistr a lehkým sfouknutím odstranil ty, kteří právě křižovali povrch. V tom okamžiku onen učedník dosáhl osvícení.
• Mistr jednou se svou družinou doputoval na místo, kde spatřili sedět nešťastnou ženu. Pravil: "Ó hoši. Smích je nejpřirozenější masáží bránice. Masáž bránice způsobuje tlak na věnčité cévy, věnčité cévy pumpují krev do plic, plíce pak sytí krev pránou, prána probudí čakry, skrz probuzené čakry stoupá síla k nadvědomí a nadvědomí přináší dokonalost a dokonalost znamená zanechání."
  Jakmile to učedníci slyšeli, někteří hned dosáhli osvícení, a všichni pak zanechali nešťastnou ženu a odebrali se pryč, srdečně se smějíce.
• Na otázku jednoho svého žáka, jenž se věnoval malířství, kterak má prorazit se svým dílem, Mistr pravil: "Džoge-uke, ajumi-aši v sančin-dači, čudan-oi-cuki, mavaši-uke, teišo-jama-cuki, suri-aši v šiko-dači, mavaši-empi-uči, uraken-uči, tecui-uči a džodan gjaku-cuki, mikazuki-geri, uširo-mavaši-geri, age-empi-uči a rychlé šomen-uraken-uči a fumikomi současně s jokomen-šuto-uči a kiai".
• Mistr shromáždil žáky a pravil: "Vše je vůle."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Za rok Mistr opět shromáždil žáky a pravil: "Všecko jsou vibrace"
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Třetí rok Mistr shromáždil žáky a pravil: "Vše je jen nevědomost, utrpení a ubohost."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Čtvrtý rok Mistr shromáždil žáky a pravil: "Cesta je vše."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Pátý rok Mistr shromáždil žáky a pravil: "Vše je Já."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Šestý rok Mistr shromáždil žáky a pravil: "Vše je humbuk."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Sedmý rok Mistr svolal žáky a pravil: "Vše je láska."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Osmý rok Mistr svolal žáky a pravil: "Vše je slabika Óm."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  DEvátý rok Mistr svolal žáky a pravil: "Vše je, co je."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Desátý rok Mistr svolal žáky a pravil: "Vše je opak všeho."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Jedenáctý rok Mistr svolal žáky a pravil: "Vše je podstata."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
  Dvanáctý rok Mistr svolal žáky a pravil: "Všechno je jedno."
  Žáci odešli s jasnou myslí.
• Jednou si Půjčil jeden z učedníků od Mistra knihu o józe. Když mu byla na Lužickém semináři ukradena, nevěděl, kterak to Mistrovi říci. Nakonec si dodal odvahy a pravil: "Mistře, ztratila se mi Vaše kniha o józe!" Vznešený mírně zakroutil hlavou a pravil: "Co se dá dělat." V tom okamžiku učedník dosáhl osvícení.
• Při jedné podzemní výstavě v rosickém Krystalu, kterou uspořádal společně se znamenitým topografem ořechovské oblasti klidu krajinářem soudruhem Janem Svobodou, Mistr krátce před vernisáží zjistil, že nemá v síti jedno ze svých pseudo-post-modernistických děl - vitráž "Mandala". Účinek artefaktu, který ve zdařilé míře synchronizoval vibrace Mistrovy mysli s kmitočtem 50Hz byl adekvátně potencován 40W žárovkou, upevněnou s jistotou Demiurga přímo ve středu díla, jo jest Všehomíra. Králové již již se chystali pronést oslavné výroky, když Vznešený pravil: "Óm hrim sóma!", což se překládá jako: chce to šťávu! Po těch slovech správce objektu se svou prodlužovačkou okamžitě dosáhl osvícení.
• Jednou se Mistra ptali, jak to, že takřka nic z jeho nesmírného duchovního potenciálu se neprojevuje v jeho bohaté umělecké produkci. Mistr pravil: "Naše současné "já" je koncepce myšlení minulosti. To formuje ideu existence "já" v jeho dualitní podobě, bolesti a štěstí. Jsme tahouni staré myšlenkové formy, svých myšlenkových tužeb, bolestí i radostí. Sami táhneme své zformované vězení " tzv. Mé a Já, svou jáskou perspektivou Dobra a Zla, štěstí i neštěstí. Ariadnina nit - nejprostší. Náš život je rozhoupaná síť protikladů. Začínáme s nečistými sklony na nejširší úrovni a slibujeme si, že i poslední zapínání bude správné. Na začátku je kopec. Láska nezná volby, je to úzká cesta ve vztahu k moudrosti. Zrušte své cesty. Jednoduchost, vnitřní prostotu, málo zájmu, žádosti žádné. Se skutečností se setkáváme zanecháním neskutečného, nestálého. Co je nestálého, odkládej. Lásce se otvíráme zanecháním nenávisti, žádosti a odporu. Co je žádost nebo odpor, odkládej. Nevyjadřuj takové myšlenky. Ten, kdo klade odpor, je vyděšen a ovládnut situací, ten, kdo něco žádá, taktéž. Je podroben. Jestliže posuzuji něco jako lepší nebo horší, je tu vždy falešný subjekt, rozdělený svět na mé a ne-mé. Skutečné zanechání utrpení je soustředění se na požadavky jiných a služba, dávání jiným. Proto je nám špatně, že žijeme hrozně sobeckým životem, a proto trpíme. Trpíme svým "já", neboť to nám klade nekonečný řetěz požadavků, služba sobectví nikde nekončí, nemá hranice nevědomost. Zapomenout na "já" je zbavit se zlého, utrpení. "Zbav nás od zlého", tzn. zbav nás od nároků bludného Já. Chceme na nároky "já" a "mé" zapomenout rozptýlením, vínem, kouřením, televizí, vědou i uměním, atd. Opojení je druhem nevážnosti. Opravdová láska vylučuje opojení. Opojení je znakem ulpění, vážnost je znakem pozornosti a přitom humoru. Opojení svědčí kravám a obchodníkům s iluzemi. V opojení je bližší hodnocen jako potrava, podle své užitečnosti nebo sympatií, očekáváním, které vzbuzuje. Vzniká neklid. Naše nevědomé "já" nás staví vždy na hrubou, tvrdou cestu, na cestu intelektuálního násilí, tzv. asertativního práva, na tvrdou stezku k cíli. Opravdová stezka se ztrácí v jemném, v prázdnotě, opravdové právo je o něm nic nevědět. Hrubá stezka musí být poražena, hrubý člověk musí být překonán, slabé a jemné vítězí bez boje. To je to zřejmé tajemství - neexistuje osvobození osobnosti, ale jen osvobození od osobnosti."