Tchaj-ťi čchüan je tradiční čínské bojové umění, vlastně jeden ze stylů čínského kung fu. Řadí se k "vnitřním" stylům, což znamená, že upřednostňuje využití vnitřní energie před hrubou svalovou silou. Kultivace této energie má blahodárný vliv na zdraví, a tchaj-ťi čchüan se proto dnes praktikuje především jako zdravotní cvičení. Miliony lidí na celém světě denně jeho prostřednictvím harmonizují svou duševní a tělesnou rovnováhu.
Zásluhu na rozšíření tchaj-ťi čchüan má zejména rodina Jang. Její protagonisté postupně eliminovali obtížné prvky a zdůrazňovali zdravotní aspekt. Na základě ještě dalšího zjednodušení jejich rodinného stylu byla vytvořena dnes nejpopulárnější sestava, zvaná 24 forem. Mnoho z těch, kteří ji cvičí, si už ani neuvědomuje souvislost s účinným bojovým uměním.
Udržení a posílení zdraví zůstává hlavním účelem cvičení tchaj-ťi čchüan. Opomíjet bojovou stránku jako něco hrubého, brutálního a přízemního by však bylo krátkozraké. Není totiž založena na zvyšování agresivity, nýbrž na rozvoji a zpřesňování vnímavosti. Tohoto typu bojovosti se proto nemusíme obávat ani v případě, že patříme mezi krajní zastánce neubližování druhým tvorům - právě ona nám pomůže k lepšímu porozumění vlastní i partnerovy energie. Ať už jsme se k tchaj-ťi čchüan dostali přes zájem o zdravotní prevenci, meditaci, východní filozofii nebo pohybovou kulturu, vždycky bude nejlépe všechny tyto jeho jednotlivé aspekty při cvičení spojovat a harmonizovat.
Neustálé modifikace a zjednodušování tchaj-ťi čchüan v průběhu času nás přivádí k otázce, jak vlastně vypadal původní styl. Naštěstí je znám pramen, ze kterého jsou všechny současné varianty tchaj-ťi čchüan odvozeny. Jang Lu-čchan, zakladatel stylu Jang, se totiž tchaj-ťi čchüan naučil v první polovině minulého století ve vesnici Čchen-ťia kou od mistra Čchen Čchang-singa, představitele 14. generace bojové tradice rodiny Čchen. V této rodině se "Starý styl" předává až do dnešních dnů. Na první pohled se liší od běžného tchaj-ťi čchüan: měkké a pozvolné pohyby se zde střídají s pohyby rychlými, až explozívními. Styl Čchen je v tomto smyslu je vlastně věrnější názvu tchaj-ťi čchüan - vždyť termín tchaj-ťi, obvykle znázorňovaný známým diagramem "dvou ryb" a překládaný jako Nejzazší pól, značí jednotu ve střídání jinu a jangu.
Předávání bojového umění bylo z pochopitelných důvodů vždy vázáno na příslušníky rodinného klanu nebo na několik málo pečlivě vybraných žáků. Avšak časy se mění: v 17. generaci byl Čchen tchaj-ťi čchüan poprvé vyučován mimo rodnou ves a mistři současné, 19. generace jsou už nesmírně populárními osobnostmi vyučujícími své tchaj-ťi čchüan po celém světě. "Rodinná tajemství" nicméně zůstávají - tchaj-ťi čchüan je tak komplexním systémem, že jej nelze vyčerpat během několika workshopů. Jejich činnost má rozhodující význam pro budoucnost tchaj-ťi čchüan. Za současného stavu, kdy se s popularizací a komercializací tohoto cvičení nevyhnutelně objevují zástupy rychlokvašených guruů, kdy se publikují knihy a vydávají se videokazety, které jen šíří nepochopení principů a informační šum, je velice důležité, že existuje možnost setkání se s živou a autentickou tradicí tchaj-ťi čchüan.
Paní Čaj Chua je přímým žákem jednoho ze čtyř nejuznávanějších mistrů 19. generace (jimž se někdy přezdívá Čtyři Buddhovi bojovníci), mistra Ču-ťian Cchaj.