Mám představu něčeho neurčitého, cosi jako masa vody, hladina ani dno nehrají teď velkou roli, a zatím ani proud; hlavní je objem té jakési tůně. A zjišťuju, že nemám smysl, kterým bych tu masu v její rozprostraněnosti uchopil. Nedá se uspokojivě chytit do souřadnic ani nacpat do pomyslných geometrických těles, raději bych se také obešel bez určitého zorného úhlu a stanoviště, nejlépe vůbec kdybych viděl vodu tak, jak se asi vidí sama. Její jednotlivá místa jsou inteligentní, "vědí" co se v celém objemu děje - avšak ne skrz informace, ale přímo. Mám se ztotožnit s vlnou, s molekulou vody nebo s kterým tvarem, co z té masy mám uznat za svoje tělo, abych ji obsáhnul a mohl myslet jako ona? Bylo by totiž docela praktické mít v hlavě mustr ve tvaru vody - okolo je myslím hodně věcí, které by se do takové sítě daly chytit. Zatím jsem se nedostal dál, než že se malováním bifluju, co se přihodí čáře, když (tak jak se vyvíjí) navštíví v tůni jistá místa. Pro pochopení příliš nerozhoduje, jestli prostor, který svědčením vzniká, určím jako třírozměrný nebo desetirozměrný. Důležitější je, že prostor má smysl, tak jak jeho místa byla z masy vybrána příběhem. Zatím se tedy ještě vybírá, ještě nevím, jak se rozptýlit do všech míst spravedlivě.
Mít v hlavě tu neurčitou představu je ale příliš daleko, o moc bližší to není ani když ji dostanu docela fyzicky a aktuálně např. jako přelévání váhy v těle při chůzi. K tomu, abych ji tady u sebe jakžtakž měl, je nejlepší, když si ji pěkně namaluju! Avšak tímto se určitě nijak nevysvětluje "smysl" mého malování, já si nemyslím, že se něco zachrání tím, že se namaluje struktura nicoty... To je jen jedna z většího množství záminek, které se člověku objeví v hlavě, když potřebuje získat nárok si jen tak malovat...
biografie | texty V:K: | obrázky | AVU | E | taiji | other languages | různé