Umělec Vladimír Kokolia patří k nejosobitějším protagonistům generace osmdesátých let. Mimo výtvarnou oblast, ve které se věnuje malbě, kresbě, grafice a knižní ilustraci, působí také jako zpěvák a textař skladeb rockové skupiny "E", či autor esejí a úvah o umění. Kokolia zároveň učí na pražské Akademii výtvarných umění, kde vede školu experimentální grafiky. Ostravská výstavní síň Sokolská 26 představuje výběr jeho malířské tvorby z let 1987 až 1997. Výstava začíná obrazy z druhé poloviny osmdesátých let. Kokolia tehdy po období skepse v možnosti modernistické malby, v němž se převážně zabýval groteskními, absurdními kresbami, jejichž podstatný výbor vydalo nedávno knižně pražské nakladatelství Trigon, začal znovu malovat. Nepřijal však ani alternativu divoké expresivní malby v podání německých "nových divokých" nebo italské transavantgardy, ani eklektický postmodernismus tak jako většina jaho vrstevníků. Nezajímá ho výtvarná a myšlenková klišé, ať už modernistická či postmoderní. Podařilo se mu najít vlastní cestu, vlastní malířskou řeč. Můžeme v ní nalézt vlivy východních filosofických systémů, například opakování jednotlivých motivů je blízko orientálním ornamentům. I když maluje neiluzivně, prostupuje ornament do hloubky obrazu a působí jako otevírající se prostor nejen ve smyslu fyzikálním, ale i duchovním, jako symbol řádu světa a kosmu. Přestože Kokolia vychází vždy z konkrétních východisek, mění často až banální události (například běhání myší po poli) v téměř abstraktní struktury s univerzální platností. Kokoliův obraz není ani interpretací objektivní reality, ani zobrazením vnitřní vize umělce. Autor maluje subtilní substance, jako jsou světlo, stíny, páru či mlhu, hladinu vody, energetická pole, různé propletence a labyrinty. Zjednodušeně lze tato díla charakterizovat jako netradičně pojímané tradiční obrazy, které jsou dokladem toho, že malba je stále životaschopná. Tyto obrazy nechtějí šokovat, nechtějí vymýšlet nové významy. Malíř jim říká obyčejné či normální a tvrdí, že mu jde o to, aby byly především krásné. Je-li tomu tak, ať posoudí divák sám. Krása je někdy poněkud zvláštní. Vstoupí-li ale vnímatel do silových polí obrazů Vladimíra Kokolii, do jejich vnitřních prostorů, a podaří-li se mu "být v obraze", jistě ji objeví.
Vladimír Kokolia: Obrazy. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava. Výstava potrvá do 21. února.