Terezo, když jsem viděla tvoji animaci Čtenářka poprvé, bylo to v rámci prezentace klauzurních prací na brněnské FaVU, na které studuješ. Tehdy jsi ji promítala v malém prázdném školním kumbálu v posledním patře budovy, daleko od hlavních výstavních místností. Když jsem do místnosti vešla, zavřela za sebou dveře a posadila se, cítila jsem sice určitou přitažlivost chvíle, protože se v domě plném známých ukrývám kamsi do tmy, ale v okamžiku koncentrace na animaci jsem už  přičítala veškerou působivost jen vyprávěnému příběhu a obrazu. Když jsme ale připravovali výstavu v AJS, uvědomila jsem si, že vhodnější prostor a okamžik pro projekci Čtenářky, než byla akademická půda a klauzurní výstava, už možná nelze najít. Syrovost nezabydleného prostoru, nenucenost instalace i kontext školního a uměleckého prostředí hrály podstatnou roli. Podobné neinscenované symbiózy artefaktu a místa a času jeho prezentace lze v uměleckém provozu jen těžko dosáhnout. Vzpomeneš si na tvoji původní představu o ideálním způsobu prezentace Čtenářky? Shoduje se s školní projekcí a v čem se liší s instalací Čtenářky na výstavě v AJS?

Vzpomínám si jen na to, jak bylo těžké nějaký prostor vybojovat. V budově plné lidí, kteří chtějí něco ukazovat. A stal se zázrak. Čtenářku tehdy skoro nikdo neviděl. Komisi jsem uspala jiným videokouskem.
Možná jsme ani já ani ona nebyly ještě na diváka (na takové obecenstvo) připraveny. Ve škole to byla ona sama, první pravdivé, čistě intuitivní slovo..., jak říkáš: ona syrovost. Pro AJS už si oblékla svátečnější šaty. Ale cítím, že se jí tam zalíbilo, stejně jako mě.

Čtenářka byla také promítána během jednoho z komponovaných audiovizuálních večerů kina Světozor. Přizpůsobovala jsi ji podmínkám kinosálu?

Nevím, tak velkou jsem ji ještě nepotkala. Takovou zkušenost s ní nemám. (Vlastně žádnou ze svých věcí jsem v kinosále neviděla.) Možná by se mi odcizila. Už by to nebyl hlas mojí maminky, ale paní učitelka ze školky. Vidím ji spíš v tichosti zahrady za oknem než na jevišti. (Pro mnoho lidí.)

O Čtenářce by se dalo říci, že je inspirována dílem Marguerite Duras. Nejen proto, že v ní používáš úryvek z knihy Psát, ale i pro obdobnou „durasovskou“ expresivitu. Použila jsi i v jiných tvých výtvorech nějaké citace nebo analogie?

pozoruji
necituji
děkuji

Občas bývá inspirace částečně chápána jako pouhé kopírování formy, stylu, tématu... Jak inspiraci vnímáš ty?

Vrána k vráně sedá. A že občas zabloudí do jiných lesů a posadí se vedle tygra a poslouchá jeho příběh, je přirozené. Už jen ta cesta k tygrovi do pralesa jí v lecčems napoví, nebo zavede jinam.

Inspirace pour tout le monde

Tvoje výstava nese v názvu opět citát od Duras, na pozvánce byl otištěný další úryvek z knihy Psát. Jak důležité pro tebe nakonec bylo uvést původ těchto textů, proč to výstava odkrývá, nebylo by zajímavější jejich zdroj zamlčet?

Cítím v tom i určitou úctu k Duras. Myslím, že mě ani nenapadlo ji zatajovat, než o tom někdo neřekl. Nechtěla bych, aby text napsaný někým jiným, byl přisuzován mně. Nebo aby to muselo zůstat otázkou. A i tak myslím, že tolik povšimnutelných indicií tam zase není.

Většina tvých prací se opírá o detaily a fragmenty, kterými ale skutečnost nezobrazuješ redukovanou, ale naopak zvýrazňuješ v její složitosti. Čím pro tebe tyto detaily a útržky jsou, jen formálním stavebním prvkem?

Spíše to jsou metafory, podobenství, příběhy bez pohybu, tiché radosti...
někdy umím být trpělivá a počkat si na správný kousek skládačky

V kontrastu s tím, jak sis v rámci výstavy přivlastnila dílo MD a byla tak velmi neosobní a nepůvodní, představuješ v Ateliéru část své rodiny. Protagonistkou animace je tvoje maminka, jeden z fotografických portrétů zase zachycuje tvého otce. Kam nebo jak daleko jsi schopná i ochotná v práci s osobními (intimními) tématy zajít?

cit a intuice mě vedou

Na výstavě zpracováváš témata jak osobní, tak také velmi obecná a klasická, jako je smrt, samota, láska, přátelství, psaní, čtení. I tvé další práce se týkají podobných základních témat. V čem jsou pro tebe přitažlivá, a proč tě zajímají více, než módní a trendová témata?

nemohu říct
I´m slowman.

Brněnská FaVU se zdá být dobrou líhní talentovaných videotvůrců a animátorů. Stále se objevují zapálení autoři a nové zajímavé práce, ze kterých je cítit odvaha sáhnout si i na nefalšované filmové řemeslo a tradice, ale často s jistou dávkou syrové estetiky a punkerských emocí. Většina těchto prací má velmi podobnou a charakteristickou poetiku, kterou já trochu přičítám samotné atmosféře školy a města. Co ty na to, souhlasíš se mnou, ovlivňují tvojí tvorbu nějak spolužáci a nálada města?

ve vztahu se lidé a věci ovlivňují
dává to smysl

Když už jsme se dotkli té inspirace a vlivů, můžeš vyjmenovat nějaké další umělce (umění), které máš ráda a proč? Nebo naopak, které nesnášíš?

Ozu (miluji)... tento kdysi na západě populární filmař tíhnul k prostým, ale velkorysým lidem...

A co nějací fotografové, máš někoho oblíbeného?

Mám ráda Jana Svobodu.

A závěrem trochu záludná otázka. Kam psaní nedosáhne?

Nakreslím to, počkej...