Akční Plzeň - jak jsem se vyhodil.

Na festivalu "Akční Plzeň", pořádaném skupinou Anymous, jsem se (jako správný student ateliéru performance) šel vyhodit na smetiště. Nějaká bodrá paní považovala za nutné mi sdělit, že nesouhlasí s mou krabicovou vizáží a mrskla mni do obličeje flašku od rumu. Naštěstí krabice rychlost flašky zbrzdila, tak se mi nic nestalo. Když jsem došel na Bory, tak se ke mně přitočil kdosi, jehož obličej jsem neviděl, ale vysvětlil mi, že mi z toho pomůže a začal mou krabici rozřezávat nožem. Zařval jsem tak, že se lekl a někam odběhl. Chvíli jsem stál a otáčel se dokola, jestli ho neuvidím, ale nikde nikdo podezřelý nebyl. Ovšem dokud jsem nevyšel z města, nemohl jsem se ubránit nepříjemnému pocitu, že mi stojí za zády (za krabicí) k tomuto pocitu se přidal ještě jeden, mnohem silnější: voda v krabici, strašně pršelo. Za městem jsem sice skládku nenašel, ale našel jsem rozestavěnou dálnici, tak jsem ulehl do jejích základů a považoval se za kus trochu užitečnějšího odpadu, když spoluvytvářím k něčemu základ. Dost dlouho jsem tam v krabici ležel a přemýšlel, občas vyfotografoval skulinou v krabici kousek světa venku, každopádně krabice začala nebezpečně prosakovat, tak jsem ji opustil a mířil k městu. Pocit osvobození, volnosti a anonymity byl nepopsatelný. V dobré náladě jsem se vrátil do galerie, kde zrovna Vítek Kraus řešil s policí důvod rozdělávání ohně na náměstí.

Krabice před akcí.
Těsne po flaškovém útoku.
Potkal jsem kočku. Nic nedělala.
Tihle se ptali, co to dělám. Jdu se vyhodit, opověděl jsem. Pokývali hlavou a šli dál.
Zde je dobře vidět, jak flaška poškodila otvor pro oči.
Již chvíli ležím.
Takhle končím.
Vnitřek místa pro likvidaci
Nakonec se to zlepšilo.