Teorie umění se přirozeně stala v díle Tomáše Blažka nepostradatelná pro výklad, umožnění prohlédnout skrze jeho tvorbu do podstaty jeho uměleckého vyjádření v náhledu současné terminologie a způsobů nazírání.
Během několika let setřídil poznatky o celé historii malířství tak, aby umožnil pochopení nového stylu, který fakticky formálně definoval v Digitálním manifestu, který nejen sestavil, ale spolu s dalšími výtvarníky podepsal, čímž dal předpoklad pro vznik umělecké skupiny a potažmo celého proudu, do kterého řadíme po jeho boku takového M. Jemelku, R. Augustína, E. Činčalovou, nebo M.L. Žitňanskou.
V jedné jeho práci, zápisníku zaměřeném na malířství, se dotýká jako malíř malířského řemesla takových mistrů jako je Leonardo, přes Delacroixe, Muchu, až po současné britské a německé umělce.
Poznámky o malířství všech dob je ucelenou prací, zabývající se z pohledu malíře díly a přístupem nejznámějších a pro vývoj umění nepostradatelných osobností.
Další prací, která teoreticky zkoumá dosavadní vývoj umění je sešit, zaměřený na výhradně české umění a vývoj v malířství tak, aby postihnul vývojovou a celistvou nepřerušovanou linii vedoucí od zakladatele českého malířství Josefa Mánesa až po směr digitálního umění, se kterým malířství přispívá sám autor. Od Mánesa po digitální malířství je jakási kronika české malby, stručná, ale výstižná, končící jeho vlastním uměleckým přínosem.
Mezi dalšími texty je zajímavý náhled na Špálovu krajinářskou tvorbu jakožto výklad souvistlostí mezi psychikou a životem malíře a jeho malířským dílem, způsobem používání odstínů barev,
který autor nazývá Václav Špála a pruská modř.
