| Táhlo z sedmé věčerní. Neděle, a my se vydali na cestu. Hřbitovi, svíčky, černé oblečení a návštěvy vesnických hospůdek. Koukali, jako by nám někdo umřel. Beze slov jedna pro všechny objedla shodné pití a za stejného ti- cha v závěru požádala o vyfocení někoho z hospody. Snad jsme nebyli nemocny, jak si nahlas myslel pán od vedlejšího stolu, a snad ani sekta, jak si myslel záhadně stopnutý autobus, který spadl jako z nebe zrovna, když naskákaly puchýře. |
| Naše první společná akce. |
| (5.11.2007) |