- Vážení hosté, milí přítomní,
v dnešní podvečer zahajujeme výstavu obrazových děl, jejichž autorem je
student čtvrtého semestru Fakulty výtvarných umění v Brně, Michal Rapant.
Michal pochází z Topolan u Vyškova a prošel různorodými stupni vzdělání:
vyučený truhlář-nábytkář, posléze maturant téhož oboru, od roku 2008 do roku 2011
Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně, kde se věnoval konzervování
a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby. A mezi tím vším stále
maloval a maloval.... s vytrvalostí, která je pro něj typická, úspěšně prošel
přijímacím řízením na FaVU v Brně, kde studoval nejdříve v ateliéru Vasila Artamonova
a v posledním roce v Ateliéru intermédií, který vede Václav Stratil. Byl to právě
Václav Stratil, který ponechal Michalovi velkou tvůrčí svobodu a který má plné
pochopení pro expresívní, neustále gradující výtvarný projev svého svěřence.
V tvorbě Michala Rapanta se setkáme s několika námětovými okruhy, které se
někdy volně propojují, ale které mají zároveň svůj jasný vnitřní obsah. Když se
rokem ocitl v jižní Francii, byl natolik ovlivněn krásou tisíciletých olivovníků,
že brzy poté v mnoha podobách vstoupily do jeho tvorby. Tři z těchto obrazů jsou i na
mikulovské výstavě: Růžová veverka, Beruška a Bůh Pan – všechna tři díla spojuje
vedle obdivu k majestátu přírody zároveň Michalův osobitý, úsměvný humor. Bůh
Pan skotačící mezi kmeny olivovníků, růžová veverka jako jinotaj plodného stromu či
beruška, která je dětskou hračkou na klíček...
Smysl pro humor je ostatně základem takřka všech obrazů Michala Rapanta.
Svědčí o tom celá řada jeho portrétů, expresívních a pojatých s nadsázkou, ale
někdy až s nečekaným ponorem do nitra portrétované osoby. Portrét Natálie Perkof
a dvojportrét Já a Moje milá či Moje druhé já jsou toho dostatečným důkazem.
Zcela atypický je Michalův přístup k náboženským tématům, která netabuizuje
a která převádí opět formou svého citlivého humoru do lidsky sympatické polohy.
Ať už jsme obdarováni prostřednictvím jeho Tří králů, nebo nás ozáří paprsky jeho
Sv. Šebestiána, v němž šípy ubitého člověka zaměnil zářivou aurou zvířecí bytosti.
Neuráží, nastavuje zrcadlo lidskosti. Archanděl Michael může být určen zlobivým
dětem a svůdně překypělá Anděla suverénně kráčí vstříc požitkům světa.
V popředí Michalova námětového zájmu byla od počátku zvířata. Hravá,
někdy suplující roli člověka, jindy lehce moralizující, často úsměvná a blízká
dětskému vnímání světa. Nosorožec, žirafy, krokodýl, kocour, myšky, zajíc,
veverka a nakonec, v podobenství hluboké obsažnosti, beránek a opice jako umělecký
novotvar portrétu manželů Arnolfiniových. Právě tento posledně zmíněný obraz,
Opičáci Arnolfiniovi, spadá do série, kterou Michal Rapant vytvořil jako součást
obsáhlé klauzurní práce Memento mori, v posledním semestru letošního studia.
Nesčetné jinotaje, které doprovázejí původní obraz Jana van Eycka z roku 1434 se
nesnaží dešifrovat. Právě naopak. Je až s podivem, že opičí pár, který nahradil ten
lidský, nepůsobí ani hanlivě ani urážlivě. Je to role vážná a už samo přetvoření
námětu do této podoby považuji za výjimečné. Název cyklu Memento mori ukazuje
na pomíjivost toho, co kdysi bylo a co je dnes již jenom ozvěnou. Někdy neškodnou,
jindy varovnou. Tou varovnou se stalo plátno, kterým vzdal Michal Rapant hold
Picassově Guernice. Šestimetrové, barevně úderné, varující před tím, že minulá
utrpení se mohou v neméně hrůzné podobě znovu vrátit. Pro svoje rozměry se
s tímto dílem na výstavě setkat nemůžeme, stejně jako z dalšími malbami cyklu
Memento mori, jehož původní inspirací byly kdysi a kdesi nalezené lebky, které
mladý umělec pojal do svých monumentálních pláten a dal jim zcela jinou formu
existence.
Pokud bych měla krátce charakterizovat tvorbu Michala Rapanta, bylo by to
pár slovy asi následovně. Je malířem, který miluje barvy, miluje pohyb a expresi ve
všem, čeho se dotkne jeho štětec. Má smysl pro kompozici a na svůj věk nebývale
dobře zvládá velké formáty. Je hloubavý, na začátku každého jeho obrazu je vždy
myšlenka, kterou posléze přetavuje a přizpůsobuje svému tvůrčímu vidění.
Je člověkem, který pro velkou lásku k umění žije poněkud mimo náš reálný svět.
Domnívám se, že motto výstavy, převzaté z Malého prince Antoine,
se Saint-Exupéryho z velké míry vystihuje i Michalovu osobnost... Proto bych
své úvodní slovo ráda zakončila dvěmi větami převzatými z Malého prince:
„Prosím... nakresli mi beránka...“ – k čemuž autor dodal Pokud je před námi
nějaká zvlášť velká záhada, neodvažujeme se neuposlechnout.“
17. června 2014..............................................PhDr. Marie Dohnalová