- Vo mrakách goldny na zelňáku
- A tady je našrajbčená třetí storka vo
mrakách goldny ve štatlu. Vo tymto
pokladu se hókalo, že je zlé a každé, kdo jé
prubne lapnót, natuty zagrebuje. Vo tym
žádná, že lapnót jé se nikdo moc netlačil.
Až jednó… - „Tak, borci, eště jedneho štampeca
a valíme!“ hókl jeden ze čtyř kafáblů, keří
házeli sicnu u ponku pod fenstrem v knajpě
Špalda na Zelňáku.
„ Ty, Juro,“ vařil fósaté borec, keré
z celé sajtny hrnul névíc járů, „máš to zichr
betelně vygómaný? Já vám teda futra do
sklepa vodmachluju, vo tym žádné hantec,
ale kóříš, co se hóká: každé, kdo po tym
pokladu valil, zagreboval. A navíc, v tym
sklepě sem smíroval už kolikrát, ale po
nějaké goldně ani štyngec!“
Jura vysmahl štampeca a hókl:
„Šak už sem vo tym hantýroval. To, co
ty kóříš, só jenom stórky. Ale já dlachním
v klepetech skutečné foršrift. Jak sem
vonehdá valil helfnót svýmu kemovi
bóchat ordnung ve štatlové bichlotéce,
z jedné staré bichle vyhučel flák
vorvanýho pergamenovýho papundekla.
A tam bylo šrajblý, že v dolním štoku
sklepů pod kérem, kde tehdá házeli sicnu
cisterciátčtí mnicháli, só natuty zašitý
mraky goldny a jak mužeš zmáknót je
spakovat. Von ten, keré chce goldnu
lapmót, se musí dat ve sklepě zamachlovat
přes půlnoc. Čokl-podhróďák je v tym, že
poklad seš pré štond lapnót jenom vo
půlnoci. Šak právě pro- to’s tam žádnó
goldnu nezblikl! Dyť ty seš tak dohókané,
že bys vo půlnoci ve sklepě zichr zakalil!
Hoď čučku – sme tři, tak co se muže
máznót do grče? Voprubujem foršrift
šrajblé v papundeklu. Dyž to bude šméčko,
tak se temu do holpecu vylochčíme. Ale
dyž bude všecko v lati, tak se vo goldnu
šábnem a betelně se napakujem. – Tak,
borci, dopařit, zacálujem a valíme.“
Dyž zalepili cech, tak vyhučeli na
tmavé Zelňák a klapali ke kéru
s pokladem. Fósaté borec vodmachloval
futra a pak pila do sklepa.
„Ty, Juro.“ Klepal se fósaté, „zichr
nehodíme zpátečku? Mně ti po cemru valí
takové jakési divné kilián.“
„Hoď kakáč na kiliána v cemru, ty
dohókanče!“ vytočil se Jura. „Dyť ty za
nama jenom zarygluješ futra a morgen
nastópiš je vodmachlovat! Jináč budeš
zašité v betli, tak co furt békáš! Špizé, my
tři budem celó noc vegetit ve sklepě
a žádnýmu z nás kila po cemru nekoluje!“
Fósaté zahemžil haluzama a vtrukli do
sklepa.
Klapali sklepovó štrekó, každé svícu
v klepetech. Vokolo nich házel sicnu
jenom brajgl, jaké už ve staréch sklepách
bévá. Tam, kde štreka hlásila konečnó, byl
na fusbódně dekl s betelnym ryglem, na
kterým se hemžil těžké zámoš. Fósaté
borec zámoš vodmachloval a šplíchl:
„Tak, sme tady. Pod deklem só
holcnový schody, kerý hučijó do druhýho
štoku sklepa. Dávejte majzla, hlt šlindajó.
Všecko, jak sme se dohantýrovali?“
„Jo,“ hókl Jura.
„Takže – jak zahučíte dolu, zarygluju
dekl, zamachluju zámoš a ve druhé lajně
aji futra vod sklepa. A vycasnovat vás aus
naklapu až morgen.“
„Jo,“ vařil Jura, „a dotlač s sebó betelnó
mošnu na goldnu.“
Pak tři borci vtrukli pod dekl, fósaté jim
jé nad dóznama zarygloval a valil durchčit.
Ale grončil levě. Furt je curyk do lajfu
casnovaly škaredý sny, jak pod deklem na
fleku třech kalósků házely sicnu jenom
jejich na mraky rozflákaný kostry,
z kteréch bralo vzorek betelný hafo červů
a místo goldny ve spodním štoku sklepa
šplóchal krvavé rybál. Vo tym žádná, že
dyž morgen vyhučel z betle, kostra jé
bolela, jak dyby mu vysadili těžkó mixnu.
Vypařil betelnyho štampeca slivky
a klapal do sklepa. Vodmachloval futra
a valil k deklu. Chvilu casnoval se
zámošem, byl staré, ranu měl jak liška
a fachčil už dost levě.
„Tak maké, ty šunte!“ bublal a repete se
zámošem zacasnoval.
Bazmek na finále povolil. Fósaté
vodrygloval rygl a mázl dekl pali. Gómal,
že borci už budó natlačení na schodách pod
deklem, ale fela. Pod deklem ani haksna.
„Borci, takpote, už su tady!“ hókl do
džuzny.
Nic
„Tak borci, haló, neblbnite a pote!“
Repete klídek. Fósatymu na dózně
nastópilo hafo vasru a celé rozklepané
vtrukl na holcnový schody. A pak se mu
málem zasekla pikola. Fajr ze svíce
vosvítil kostry jeho kamošů. Házely lehára
pod schodama. Borci měli augle vyvalený,
hára totáč bílý, na ciferníkách škleb, jak
dyby zblikli samotnýho rohatca z pekliska.
Fósaté ani nemusel klapat důle, aby zgóml,
že só všeci tuháči.
„Esi já sem to nehantýroval, vy pakini!“
békl.
Už chtěl hlásit loď, dyž mu najednó cosi
nastópilo v řepě:
„Včil su ale betelně v ponoru, dyť já
sem jim vlastně vodmachloval futra
a šlusové hantec sem s nima hodil taky
já! Eště šilci vygómajó, že sem je vod
krágloval!“
Zaparkoval a košuló voleštil rygl na
deklu. Pak na tuhý kemy hodil repete
čučku, lapl klíče vod sklepa a staré zámoš,
všecko betelně voleštil vohozem a mázl to
pod holcnový schody, rovnó vedle Jury.
Dyž házel sklepu mávačku, byl už v těžkým ókeju.
