Moje práce
2015/2016
Napínání kůže – jamky
Během semestru jsem měla chuť pracovat s tělesností, pracovat s figurou či portrétem. Začala jsem portrétováním jedné
dívky. Při malbě, mi prišla zajímavejší práce s detaily těla a záhyby kůže. Kůži vnímám jako velice zajímavý a nám
blízký materiál. Zajímá mě jemnost materiálu, křehkost kůže, její různé odstíny, textury, které se v ní vyskytují. Čím
dál více mě zajímala tématika jemnosti pokožky a napínání těla. Napjatost bytí ve vlastním těle, ve vlastní kůži.
Napjatost, kterou cítí hlavně ženy.
Pracovala jsem hodně s fotografií a sbírala různé „vzorky“ pokožek a jamek, dále jsem měla jako referenci videa,
které jsem natáčela. Videa mi pomohla zachovat pohyb napětí, který jsem potom mohla do obrazu lepé vkládat.
Také jsem se cítila silně ovlivněna pracemi Doroty Sadovské.
Čtverec umožňuje do jisté míry glorifikovat tak malý a delikátní bod. Hlavní je zobrazit jamku, tu malou propast mezi
klíčními kostmi, ten malý bod, kde začíná krk, která se prohlubuje a natahuje opakovaně. Při dechu se neustále napíná
kůže po celém torzu a nejvíce je viditelná v oblasti výstřihu. Z výstřihu jsem vybrala jen malý čtverec, kterým je oblast
jamky. Pravda je, že s geometrických tvarů mě čtverec vždy ve své jednoduchosti i harmonii lákal, mám náklonnost k tomuto
tvaru. V tomto případě také vyhovuje ideálnímu zobrazení tak křehkého bodu.
Stopy
Na začátku jsem hledala různé prostředky jak vyjádřit agresi, proces deformace, násilí. Skončilo to u obrysů a perforací.
Můj hlavní zájem v těchto pracech je perforace. Přemýšlela jsem o různých způsobech, jak tu perforaci uskutečnit. Možnost
pálení mi přišla zajímavá. Časem mě začalo fascinovat, do jaké míry můžu mít kontrolu nad cigaretovou stopou. Něco, u čeho bych
nečekala, že mě tak osloví.
Hledala jsem několik způsobů jak to vyjádřit. Formát pro mě bylo velmi těžké určit. Práce s experimentem mi umožnila uvolnit
svoji tvorbu a potom pro bylo jednodužší na tomto základě stavět. Při konzultacích mi bylo navrženo, abych pracovala místo ve
velkých rozměrech s menšími, kvůli zachovaní idee agrese. Vetší perforace pusobí agresivněji na menším plátne než
malá tečka na velkém prostoru, ale zase působí více kresebně. Také jsem hledala formát, který by lépe vyjadřoval akt
agrese. Kvůli kontrastu jsem hledala zase jiné materiály, které by tutéž myšlenku pomohly vyjádřit. Tak jsem skončila u
velmi jemných pláten, dětských peřinek, prostěradel, plen, atd.
Zároveň jsem se nechtěla vzdálit figurálnosti, alespoň prozatím necítím že bych se jí mohla vzdálit. Připadalo mi nezbytné zachovat
obrysy člověka nebo lidí v mých dílech. Tím, že jsem pracovala s dětskými peřinkami, jakoby se tu zobrazovali i jejich původní
majitelé, což mi nepřipadalo jako špatný nápad. Skoro všechny látky, které mám k vystaveny jsou použité, a původní majitelé už vyrostli
z dětských peřinek a deček. Tímto způsobem cítím, že lidé jsou zde zobrazeni ve své dětské fázi, čisté fázi, která kontrastuje
s agresí- vs. dětství. Což nebylo úplně planované, vzniklo to hrou. Moje série zacala náhodně, jako výsledek hry s materiálem,
reflexí o minulých majitelích - objektu, co používám, ale v záverečné fázi cítím, že spojení, které je výsledkem mé hry, provokuje
ješte vetší kontrast, než jsem čekala, z cehož mám radost.
U některých děl, hlavně těch experimentálních, mě hodně bavila nahodilost jejich vzniku. I když jsem měla načrtnuté linie, po
kterých měla stopa cigaret vést, v některých případech bylo nemožné tuto stopu ovládnout. Přestože jsem si dílo
idealizovala, musela jsem se srovnat s neovladatelností materiálu, a do určité míry vlastní vůlí materiálu. Měla jsem načrtnuté
linie, nebo cestu, po které stopa cigaret měla vést, ale nečekala jsem, že z té cesty několikrát uhnu. Po počátečních
pokusech o zanechávání stop cigaret na papíru, jsem zkoušela, do jaké míry jsem schopna tyto stopy ovlivnit. Z těchto pokusů
vznikla experimentalní díla, kompozice, které pro mě mají velmi zajímavý rozměr.
