Jedu vlakem. Venku poprchává a celé je to prostě takové „nic moc“. Pochoduje tu takovej děda, dědek.
Už jedeme. Na nástupišti jsme zahlédli takovej konflikt mezi tím dědou a jedním docela mladým chlápkem s batohem.
Ten dědula vypadá celkem sympaticky, ale asi to bude nějakej prudič. To svoje vozítko tu nechal stát a šel za dveře
obtěžovat pána, co tam sedí „na samotce“. Zajímalo by mě, co v tom vozítku má. Je to taková ta poštovní taška.
Je taky modrá, ale má na boku dva stříbrný pruhy. Děda zůstal sedět „na samotce“ a vozítko tu nechal. Dojeli jsme do Třebovic.
Jsou tu různí lidé. Ten dědula je ale nejzajímavější, škoda, že je „na samotce“, že na něj nevidím. Přišel průvodčí.
Toho jsem ještě neznala. Je vysokej, mohutnej a má fousy. Určitě má aspoň dvě děti a hezkou manželku. Brunetku.
Každou neděli vezmou děti a psa, jdou na procházku k rybníku. Dědula se vrátil. Na hlavě má baretku bez ťuplíku,
modrou, tmavě modrou a utírá si sopel do ruky. Kouká před sebe a hladí si rukou koleno. Vypadá smutně, rozhlíží
se a zase se dívá před sebe a smutně. Teď se zamyslel. Zamyslel se nad tím, co udělá s tím mrtvým holubem,
zabaleným v novinách, s tím, co ho veze ve vozítku. Jede z dálky, jede do Moravské, aby ho tam pohřbil na Křižáku.
Chce ho pohřbít na Křižáku v Moravské, protože měl toho holuba moc rád a ten holub měl moc rád jeho, ale měl rád i
Moravskou Třebovou, kde se narodil a chtěl tu být i pohřben. A teď je ten děda sám. Holub mu zemřel, a proto hledá
spřízněnou duši někde jinde. U mladíka na nástupišti nepochodil. Mladík měl velký batoh a svých starostí dost.
Dědula se dívá na hodinky a přemýšlí
v kolik dojede a jestli bude hřbitov ještě otevřen. Začal mluvit s paní, co sedí vedle něj.
Paní má brýle a čte si, nemá na dědu čas, nezajímá ji on ani jeho mrtvej holub. Obléká se, asi bude vystupovat.
Děda zůstane zase sám. Děda vystupuje taky, zvedá se a při brždění vlaku padá na lidi vedle, asi je pro něj jeho
samota moc tíživá. Rozhodl se vystoupit v Mladějově. Svoji cestu už nikdy nedokončí. Zůstane sám. Odešel malou
uličkou mezi železniční budovou a malým hnědým dřevěným plůtkem. Jeho veliká malost nikdy nebude zapomenuta.
Zůstane sám. Jako mnoho jiných. Na jeho místě sedí slečna s hnědými vlasy a hnědou bundou.