CV Portfolio>>>>>>>>>>>>>> Naivky Katalogy Paměť - Záznam - Věc >>>>>>>>>> další Links Usni ObscureWeb Oltář - obraz Kontakt V komixu Paměť - Záznam - Věc Předmět mající nějakou historii na mě působí jinak, než předmět zrovna koupený a nový, který je naprosto sterilní a postrádá jakékoli známky používání nebo užitečnosti, ačkoli se pořád jedná o tu samou věc. Ať už je to cokoli, přemýšlím teď všeobecně, předmět, který je používán získává jistou originalitu, právě tím opotřebením. Každý k němu může přistupovat po svém a přesto správně. Svojí užitečností předmět získává cenu a to nejen vyčíslitelnou penězi, ale především vnitřní. Může vznikat vztah mezi jím a jeho majitelem, jak je tomu právě v případě oblečení. Člověk si na nějaké konkrétní oblečení zvykne a díky němu se cítí dobře. Má ho neustále na sobě v naprostém kontaktu se svým tělem. Dané oblečení má nějaký vzhled na začátku, když je nové a postupem nošení přejímá určité rysy, potažmo vlastnosti majitele. Jeho tělo se postupně otiskává a deformuje látku nebo úplet. Sám jsem se zaměřil na zaznamenávání svetrů, které jsem nosil v útlém dětství. Mnoho násobně vyšší cenu pro mě získávají hlavně proto, že je pro mě pletla máma. Ačkoli se jedná o kusy oblečení, které jsem objevil na půdě pod nánosy prachu a špíny. Někdo by je okamžitě vyhodil, já jsem měl chuť si je oblékat. To ovšem nebylo možné, tak jsem přemýšlel o jiném způsobu jak, je zaznamenat a předat dál. Oblékal jsem je mladší sestře, která má k jejich nošení adekvátnější věk (3), a poté ji fotil. Měl jsem pocit, že by je měla také nosit, nebo aspoň mít na sobě, ale nebylo to moc reálné, protože už i jí byly těsnější. Chtěl jsem s nimi pracovat obrazově. Vymyslel jsem způsob, jak je převést do grafiky. Svetry jsem namáčel do roztoku a leptal do vyčištěných kovových plechů. Získal jsem formu - odlitek - otisk reálného předmětu s vědomím, že se jedná o můj osobní materiál. Vytisknul jsem sérii grafik, ve kterých jsem začal nacházet nové souvislosti, o kterých jsem před tím nevěděl nebo nepřemýšlel. Během studia jsem narazil na práce malíře Víta Soukupa, který se zabýval podobnou problematikou, ale pracoval v jiném médiu. Tvořil v devadesátých letech. Maloval obrazy, které vycházely z dekorů, struktur a pletacích vzorů. Pletené oblečení bylo v 90. letech velice populární, ale přesto nebylo konzumní, jelikož každý pletl ve své podstatě originály. Pletení je z mého pohledu nudná a stereotypní činnost, která nemá konce a přesto skoro každá žena v mé blízkosti pletení umí. V současné době se s pletením setkávám velice zřídka. Obvykle to je babička, která takhle tráví zimní večery a plete ponožky. Vít Soukup, jako zdroj své inspirace, používal časopis Dorka. Časopis se zaměřoval na oblast pletení a obsahoval různé návody na vzory, které Soukup přenášel na plátno, jako odraz nebo symbol doby a díky němu jsem se na svoji práci začal dívat z trochu jiného pohledu. Začal jsem přemýšlet o kontextu doby a podmínkách, ve kterých mé oblečení vznikalo. Velkou roli jistě sehrál nedostatek peněz, mateřská dovolená mé mámi a kontext doby. Název vznikl zpětně syntézou tří slov, nebo pojmů, které jsou protkané celou prací. Tři výrazy spojené pomlčkami vytvářejí finální slovo. Vzpomínka zastupuje pocit, který má, téměř zpravidla, své místo v mé dosavadní tvorbě. Skoro vždy vycházím z něčeho co jsem prožil nebo bych chtěl prožít. Vzpomínka může být zkutečně reálná nebo fiktivní a vykonstruovaná. Obě pro mě mají ve výsledku stejnou hodnotu. Té reálné věřím odjakživa, jelikož ji znám a odžil jsem si ji. Fiktivní vzpomínku utvářím a moduluji tak dlouho, až získá tvar reálného prožitku. Důležitou roli pro mě hrají vzpomínky zapsané v podvědomí. Když získám nějaký reálný a nevyvratitelný důkaz nebo fakt o události, kterou jsem prožil, ale nepamatuji si to.Vědomí, že něco zažívám a prožitky mě formují aniž bych si to pamatoval, mě velice přitahuje. Záznam pro mě symbolizuje strojový proces, který se děje velice přesně, stroze a bez jakýchkoli vlastních vkladů nebo ovlivnění. Pokud něco zaznamenávám, tak to opisuji, abych to z nejrůznějších důvodů uchoval. Vytvářím tak duplikát, který postupem času zaujme místo originálu. Způsob záznamu určuje jak bude nově vzniklá věc vypadat, jak moc se bude originálu podobat a jak bude čitelný pro diváka. V případě své práce jsem zvolil záznam, který redukoval hmotnou věc do plošného obrazu. Proces ji zbavil barevnosti, heptických vjemů a z velké části i původní celistvosti. Při tvorbě záznamů velkou roli sehrála náhoda, kterou jsem mohl jen letmo koordinovat. Proces předmět redukuje, ale nepopírá fakt, že zaznamenané segmenty jsou naprosto pravdivé a odpovídající realitě. Zaznamenával jsem nejopotřebovanější části oblečení. Jedná se většinou o místa kolem krku, dolní lemování svetrů nebo konce rukávů. Tyto partie jsou nejoriginálněji zdeformované nošením a jejich majitel se do nich nejvíce otisk. Věc, pro mě, zastupuje reálný předmět, o který celou dobu jde, ale není vidět. Celý je přiznán pouze v jednom grafickém listu, ale už ve zredukované podobě. Reálné předměty jsem vystavovat nechtěl z toho důvodu, že jsem pořídil záznami, pro mě důležitých částí, které fungují samostatně a původní věc už nemusi vůbec existovat. Záznami mohou zaujmout jejich místo.