Aliens
video, 7:33 min
2016
Děsí mě, mám pocit že se každou chvíli zvětšuje a rozkošaťuje, přesto se na ní nemůžu přestat dívat. Já vlastně nevím, dívá se ona na mě? Nevím kdo z nás je teď ten kdo má větší strach. Co když ví, že na ní myslím a bojím se jí a využije toho a do rána se zvětší bude tady všude. V celým pokoji a já nebudu moct utéct. Ikdyž se snažím přemýšlet vidím stále její siluetu a zdá se mi, že se mění. Možná dokonce i slyším slabé zvuky, jakoby šumění které vychází a valí se po pokoji. Snažím se trochu uklidnit svou mysl a přestat se na ní dívat. Nejde mi to, jsem jí stále přitahována. Mám pocit jakoby měla každou chvíli začít růst , obejme mě svými listy pohltí mě. Vidím jak její listy splynou s mými pažemi a kůže se mi zbarví dozelena a ustrnu, stejně jako ona. Bez možnosti úniku, závislá jenom na denním světle a proudění vzduchu. Bez možnosti promluvit a vyjádřit svou potřebu. Bez kontaktu s lidmi. Určitě se pohnula, když jsem se skrze ni dívala před chvílí, škvíra kterou vytvářeli její listy byla ve tvaru trojúhelníku. Teď tam žádný nevidím. Čím víc jí pozoruji tím mě víc straší, postupně ohýbá listy, ten vzadu byl před tím určitě rovný. Nejraději bych se na ní dívala pořád, nechce se mi uhýbat očima. Ale nejde to, převládá pocit toho že když se na ni budu dívat stane se něco co mě vyděsí. Je lepší se raději tedy nedívat. Žádná rostlina není bez pohybu, její růst znamená celou sérii pohybů. Mohou se úmyslně uvést do stavu mdloby nebo mohou být lidmi hypnotizovány. Jsou schopny pozorování a zaznamenání událostí a jevů, a nichž člověk zajatý svým antropocentrickým názorem na svět a vnímající svět skrz svých 5 smyslů, nic neví. Na rozdíl od člověka jsou na mnohem základnější úrovni ,možná vidí lépe bez očí. Bez vnímání a adaptace by nemohly existovat. Kdyby neměly žádné smyslové orgány a neznaly prostředky přenosu a vytváření informací pomocí vlastního jazyka a paměti, nevyhnutelně by zahynuly. To poslední co by rostlina čekala, je ohrožení stran jiné rostliny. Zdá se že po tuto dobu kdy se v okolí nachází nějaké zvíře je rostlina naladěná na tento animální život. Zvířata a lidé se mohou pohybovat, takže je zapotřebí je pozorněji sledovat. Je to skutečnost:člověk může komunikovat, a také komunikuje s rostlinou. Rostliny jsou živé, vnímavé objekty, zakořeněné v prostoru. Mohou být slepé, hluché a němé v lidském smyslu, ale není pochyb, že jsou to maximálně citlivé nástroje měření lidských emocí. Rostlinné buňky mohou reagovat na procesy v lidské mysli, i na to, čemu se vágně říká „emocionální stavy“. Snad mezi dvěma soustavami – buňkami rostlin a nervovým systémem člověka – existuje specifické spojení, a řeč rostlinné buňky může být ve vztahu k řeči nervové buňky. Tyto zcela se lišící živé buňky, zdá se, si vzájemně rozumějí. Rostliny nemohou pouze číst v lidské mysli, ale dokonce jsou schopné navázat kontakt na velké vzdálenosti a množství pozornosti osoby přímo ovlivňuje schopnost rostliny vnímat myšlenky. Rostliny mění své elektrické parametry dokonce i podle toho, jaký je psychicky stav člověka, který stojí u nich. Domácí rostliny citlivě reagují na nemoc „svého pána', na změnu jeho nálady. Nepochybuji, že rostliny pociťují vůči některým lidem, či přesněji vůči myšlenkám těchto lidí, určitou averzi či snad dokážou číst lidské myšlenky. Do místnosti se dvěma rostlinami v květináči vstoupilo 6 mužů. Jeden z nich vyrval rostlinu z květináče, roztrhal ji a rozdupal na podlaze, zatímco druhá zůstala netknutá. Detektor lži byl napojen na nedotčenou rostlinu a do místnosti začalo vcházet postupně všech 6 mužů. Jakmile vešel ~vrah~, projevila rostlina okamžitě prudkou reakci. Pachatele si pamatovala a měla z něho strach. Je to jen zdání, že přijímají neštěstí nezúčastněně a bolest snášejí klidně. Musí existovat vědomá bytost, dohlížející nad celkovou podobou, jakási inteligence řídící zvenčí nebo zevnitř rostlinu. Když se dívám na rostoucí rostlinu, mohu s ní náhle, z vlastní vůle, splynout a stát se její částí, pociťuji její život usilující nalézt si cestu ke světlu, sdílet prosté žádosti rostliny a radovat se společně s rostoucím listem. Je to jakobych do rostliny vstoupila a stala se její součástí a stoupám s ní postupně od kořenů do stonku. Když se přibližuji k listům, cítím že jsem vytržena ze světa své představivosti a vztažena do říše, nad níž nemám žádnou kontrolu. Nejsem schopna vidět žádné mentální obrazy, zůstává pouze pocit, že jsem součástí a výplní doširoka se rozpínajícího povrchu. Lze to popsat snad jen jako čisté vědomí. Nemám pocit času, pouze pocit existence a prostoru. Během každé fáze expanze rostlina dospívá ke svému skutečnému zjevu, během každého stažení či smrštění se stahuje z vnějšího ztělesnění v to, co je možno nazvat čistým stavem jsoucnosti. Tohle je duchovní princip rostliny, propojený jakýmsi druhem dýchacího rytmu – hmotně se projevit a potom se opět stáhnout. Každá proměna je považovaná za různé vyjádření praorganismu. Tomuto prvotnímu organismu je vlastní schopnost vzít na sebe všemožné podoby, ale přesto na sebe v daných podmínkách bere vždy jen tu formu,která je nejvhodnější. Božské umění se projevuje v díle života, ne ve smrti, a je přítomné ve všem, v procesu vývoje a přeměny, ale ne již v tom, co na sebe vzalo tvar a ustrnulo. v univerzu jsou dva základní pochody - růst a odumírání. Vývoj vědomí se však neodehrává ve světě věčného růstu. Začíná tam, kde to, co vyrašilo, je opět ničeno.