Vhled
KP_ZS_2014/2015_1. ročník
Svoji práci jsem pojmenovala „Vhled“, neboť prostřednictvím zvukové a vizuální instalace dávám nahlédnout do svého nitra. Je to pouhý záznam mého semestrálního psychologicko-estetického procesu, kdy jsem brala tvorbu jako nutnost, jako sebeléčbu. Kdy cesta byla více jak cíl, kdy byl proces důležitější jak instalace. Hrála jsem si s prvky, detaily, s různými médii a využívala jsem poměrně jasné symboly.
Nutnost tvořit je manifestována touhou po svobodě, ke které jsem došla. Pomocí procesu se pohled na umělecký i osobní život změnil. Již nechci dělat umění obtěžkáno problémy, ale umění, které ty problémy pohltí svojí lákavostí, hravostí, jednoduchostí. Proto jsem vytvořila instalaci pomocí podobných prvků. Výrazová nutnost mě donutila vystavit čistě své pocity jasnými symboly, pocity, které již nejsou aktuální, proto je uzavírám do beden, skříněk, které pak mohu uzavřít a uschovat. Je to interaktivní instalace, archiv mého vnitřního světa, kde ti druzí mohou zažít podobné pocity. U malé bedny něco nepříjemného, co jsem já způsobovala, a u velké pocit klidu, ke kterému jsem došla.
Práci bych mohla rozdělit na období „HLUKU“ a „KLIDU“. Začátek procesu psychoterapeutického charakteru mě navedl k seberealizaci. Pod téma „Ne/důstojsnost“ jsem podvědomě vložila své tehdejší problémy. Tři tracky vytvořené na Abletonu na jednu stranu vyjadřují nedůstojné situace ve světě, ale na druhou stranu jsou to mé vnitřní problémy. Měla jsem pocit, že všechny jen pohlcuji a nedávám jim možnost úniku. Stláčím je k zemi a naplňuji jejich hlavu křikem. Audio zobrazuje mé úzkosti v té době, nicméně katolický filosof Jiří Fuchse tomu dává nový rozměr. Mluví o smyslu života, seberealizaci. To mě inspirovalo, abych vše řešila jiným způsobem. Bedna na hlavu je interaktivní instalace, která umožňuje vyzkoušet si, jak se cítí jedinec, který je nepřímo přehlušen ze strany druhého.
Naopak druhá bedna je více meditační. Proudící vnitřnosti, vyjadřující mé nitro vizuálně, jsou symbolické dramata, která mohou být spouštěčem pro vytváření spontánně se objevujících představ. Aspekt lidské osobnosti je míra imaginace, která prostřednictvím umělecké tvorby odkrývá nitro člověka. Jasný symbol mého chování – malá bedna - mě usvědčil, že již všem dám svobodu a raději se budu izolovat, kreslit a psychologicky vše zkoumat. Ponořila jsem se do sebe, když jsem kreslila mozek ve škole a střeva doma. Mozek znázorňuje poznání, hluboké filosofické pravdy. Naopak střeva jsou základ, pevná půda, rodina. Pomocí detailů na kresbách jsem mohla vždy vyjádřit své aktuální pocity. Vím, že když propojím svůj osobní život a život doma, naleznu klid. Stejné je to, když propojíte mozek a střeva. Dojdete k očistě.
Tato instalace vyjadřuje posun, že ostatním dávám volnost a já se jim otvírám. Mohou v klidu pozorovat své potřebné sdělení. Tvůrčí fantazie se uskutečňuje procesem projekce. Problémy se promítly do kreseb a kresby jsem promítla do bedny. Chtěla jsem s kresbami dále pracovat, zaznamenávala jsem je pár dní a všímala jsem si opět detailů. Každý detail značí jiný den, jiné starosti. Potřebovala jsem pitvat vnitřnosti, mít jasný symbol. Pokračovala jsem ve svém procesu, vše jsem mohla vidět s větším odstupem, z jiné perspektivy.
Odhaluji se, promítám vnitřní model v určité vzdálenosti a umožňuji pouhý vhled. Po určité době mě začala zajímat tvorba, zkoušení různých médií, než co jsem během půl roku řešila ve své hlavě. Ráda bych tvořila umění minimalisticky vyjádřené, proto jsem vše chtěla uzavřít vystavením záznamu o vnitřním světě v bednách, které symbolizují minimalismus a možnost uzavřít to minulé. Možná tato instalace vyvolá jiné představy, díky kterým proces bude pokračovat.
