HLAS KRESBY JÁ TĚLESNÉ PRAVIDLO//SET OF REALITY
HLAS KRESBY JÁ TĚLESNÉ PRAVIDLO
KP_LS_2015_1. ročník
zvukový fraktál prostřednictvím těla
Práce o stálém experimentování, opuštěním stereotypů. Je to hlasitého čtení kresby odvozené z fraktální geometrie, kdy já, má tělesnost určuje pravidlo, kdy já, autor jen určím počátek prostřednictvím čísel a dílo je již vytvářeno samo. Kresbu jsem chtěla dále posouvat, přesunout se z analogového vyjádření na digitální. Možnost, jak pomocí těla určit pravidlo, bylo měření mého EEG (elektroencefalogram). Vznikly čísla, vznikly grafy, které jsou lépe vyjádřitelné pomocí akustického projevu. Dochází k zrovnoprávnění vizuálu a zvuku. Neboť geometrie a hudba se snoubí prostřednictvím čísel, tento vztah je dán jednotným pohybem v čase. Tento vztah mi umožňuje vytvořit zvukový obraz.
Během semestru jsem experimentovala s kresbou, útlumově-relaxační fází organismu, která pro mne vždy znamenala něco organického, tělesného. Tělesnost kresby nacházím v uplatnění vlastní tělesné zkušenosti, ve vnoření se do vlastního subjektu. Kdy autor skrze ní vyjadřuje své nálady, pocity. Snažila jsem se vyjít ze stereotypu a detaily jsem přesunula na jednoduché tvary, geometrii. Z propracovanější kresby se utvářelo hrací pole, prostor čar, těles, bodů, které utvářelo mé klidové stadium. Vlnění, zhušťování, zřeďování bylo výsledkem. Ve svých kresbách jsem vždy tíhla k přírodním motivům, proto jsem začala objevovat L-systém. Uplatňuje se právě v přírodních, organických procesech a ukrývá v sobě striktnost, jednoduchost geometrie. Neboť v každé životní formě lze nalézt jednoduché geometrické vztahy. Tuto teorii jsem aplikovala na svoji kresbu. Fraktálový princip Lindenmayerova systému je využíván zejména pro simulaci růstu rostlin. Jak prostřednictvím pravidel určuje růst rostlin, tak i já jsem pomocí pravidel nechala svoji kresbu růst.
Následně jsem se tedy dostala do stadia, kdy já, autor, stojím již opodál, neboť kresba má své zákony. Pouze já jsem určila počátek, pravidlo, podle kterého se bude rýsovat. Nicméně jsem nezůstala pouze u pouhého následování těchto matematických pravidel, ale začala jsem vytvářet vlastní odchylky, které mne navracely k živé přírodě, jako organismů, které nejsou fraktální a navrací mě zpět k mé původní kresbě. Hrála jsem si s fraktály, které pravidelnost vystihuje. Navedlo mě to k matematickým a biologickým oborům. Rozhodla jsem se svoji tvorbu posunout opět dál a své autorské gesto jsem nahradila mechanickými předměty – technikou a programy. Chtěla jsem vytvořit ekvivalent své kresby, ale v jiné rovině, rozhodla jsem se pro využití akustického projevu.
Potřebovala jsem určit pravidla, proto jsem využila měření svého EEG v klidovém stádiu, tzv. Resting state, které mi umožnilo výzkumné centrum CEITEC. Jde o časovou změnu elektrického potenciálu způsobeného mozkovou aktivitou. Prvotním impulsem pro tvorbu jako u kresby jsem byla opět já. Na základě grafického a číselného výstupu EEG bylo v mém klidovém stavu možné pozorovat opakovatelnost a v případě krátké změny aktivity určité výchylky v této opakovatelnosti. A tyto výchylky jsou de facto mé opětné zásahy do striktních zákonů. Odchylky jsou lidský element, který dokazuje fungování organismu. Na základě těchto pravidel vznikla hudba.
Můj výsledek je založen na stejném principu kresby a zvuku, kdy jsem využívala zákony a vkládala jsem sebe pomocí odchylek. To, co propojuje vizuálnost a akustiku jsou čísla, při čemž v geometrii jsou v prostoru a u zvuku to jsou čísla v čase. Čísla se opakují podle určitých pravidel. Zvukový fraktál vzniká prostřednictvím mého těla. Je to ekvivalent kresby, která tělem byla také utvářena. Analogický proces přesunut na digitální.
SETOFREALITY
KP_ZS_2015/2016_2. ročník
Reálný svět kolem nás uchopujeme a sdílíme mimo jiné především jazykovými znaky. Ačkoli je sdílená realita do značné míry arbitrární a konvenční a její podoby obecně přijímané, v konkrétních realizacích se skutečnost pro jedince jeví rozdílně. Tato interaktivní instalace je výzkumem těchto procesů: a) konkretizace, b) srovnání množin sémantických map. Hlavním médiem se tak stává jazyk podpořený digitální vizualizací. Jedná se o simulaci užití jazykových struktur – to, jak s nimi recipient zachází, stejně jako vzájemné relace prvků ve struktuře.
Z premisy imanentních zkušeností s jazykovým znakem a tím, co označuje, lze uvažovat konkretizaci jako konkrétní realizací představy o daném znaku. Výsledkem této představy je množina charakteristik, příznaků a smyslů onoho jazykového znaku - tedy sémantická množina, jejichž jednotlivé prvky jsou ve vzájemné relacI.
Průvodním znakem naší vizualizace je les. Uživatel instalace je instruován, aby konkretizoval tento znak; jinými slovy bude vypisovat asociace spojené se znakem „les“. Obraz vytvořený ve 3D má podpořit obecně sdílený smysl znaku „les“. Poté, co uživatel začne s konkretizací, vizuální podoba lesa se začne rozpadat (analogicky k rozšiřující se jazykové struktuře) a v prázdných místech se prostřednictvím napojeného programu začnou objevovat jazykové znaky se sémanticky korektní relací k průvodnímu znaku. Vznikají tak sémantické mapy, kterýchžto srovnáním se zabývá druhá část výzkumu.
Výsledky jednotlivých konkretizací se ukládají do databáze, na jejímž základě lze srovnat, do jaké míry se uživatelské konkretizace shodují, případně liší; stejně tak lze skrze sémantickou mapu vysledovat, zda je uživatel při konkretizaci ovlivněn sémantickými relacemi předešlého znaku
SETOFREALITY from elisevajenjizch on Vimeo.