Světlá stránka města
Projekt//Letní semestr 2015
Práce "Světlá stránka města" reaguje na problematiku propojenosti mezi banalitou každodennosti a uměleckým dílem. Cílem tohoto projektu je tedy objekt během dne užitečný, lidmi pravidelně užívaný, který se v nočních hodinách promění na umělecký artefakt. Kontrast zřejmosti, prvoplánovosti oproti nejasnosti, neočekávanost, nejistotě účelu – to vše by mělo z objektu vyzařovat.
Ve dne se šestistranný hranol pojí s běžnou realitou. Je to objekt, jehož útrobní prázdnota běžně slouží k uložení nepotřebného – odpadkový koš. Jeho možnosti a funkce se zdají být jasné, neschopné se samy o sobě posouvat dále. A právě s touto myšlenkou jsme začaly pracovat. Jednoduchost tohoto objektu se snažíme dostat přes hranici banálnosti. Povrch odpadkového koše běžně zneviditelňuje jeho podstatu samotnou, tedy jeho vnitřní obsah. My ale chceme, aby bylo viděno. Propustností obalu necháme mluvit věci uvnitř. Snažíme se estetizovat vyjádření inkluzivní prostorovosti. Tam ale naše práce nekončí. Tma přesouvá triviálnost odložiště na již nepoužitelný materiál do světa překvapení. Světelné efekty, průzračnost umožňují přeměnu pojmenování běžné věci na termín, který poprvé použil Sir Julian Huxley, artefakt. Tma však jakýkoli prostor, vnější i vnitřní, obalí nepronikavostí, odsune jej do pozadí. Tento deficit chceme překonat. Skrze světelné efekty přeměníme zdánlivě prvoplánovou funkci koše na další rovinu. Co do celku tak vznikne něco, pro co Sir Jilian Huxley jako první užil pojem artefakt.
Jinými slovy - odpadkový koš ze skla během dne poslouží jako přehledný sběrník, v noci pak prosvítí a zdůrazní vnitřní i okolní prostor. Toto spojení považujeme za přenesení na uměleckou rovinu. Zbavíme ulici odpadu, který uložíme do naší nádoby, a tak ho přetransformujeme na kousek městského umění.
"Světlá stránka města?" zaštiťuje prvek praktičnosti, prvek záměrnosti i prvek uměleckosti. Na první pohled se přes den může zdát, že se vytvořený odpadkový koš pohybuje uvnitř hranic designu. Po západu Slunce společně s rozsvícením veřejného osvětlení, se funkce našeho výtvoru přeformuje do druhé, neočekávané, která může vyvolat pocit další praktičnosti – nočního osvětlení. Právě tuto metamorfózu považujeme za artificiální intenci. V obou případech, ve dne i v noci,zároveň poukážeme na odpadky, které se v městském prostředí produkují. Zároveň nacházíme propojenost ve využití již vyhozeného materiálu – odpadky a vyhozené plexisklo.
Výstupním smyslem projektu je, že i banální a vizuálně nelákavé může být přeměněno na něco krásného, které ale stále v sobě ponese rysy toho předchozího – nečistotu. Proměna je ovšem nejen ve formě, ale také v účelu, který se jeví neočekávaně – světlo z lampy/odpadního koše pohlcuje tmu ulic a ozařuje vnitřní prostor sebe sama. Stále viděná špína umožní, aby hranice mezi banalitou a zázrakem byla snadněji překročena.
Kukačka
Kukačka je ostravská platforma negalerijní prezentace současného umění, inspirující se hnízdním parazitismem kukačky obecné. V jeho intencích se snaží vstupovat do veřejného prostoru města, který si podmaňuje, využívá jej nebo s ním jen prostě koexistuje. Některé vstupy jsou nepřehlédnutelné, jiné téměř na hranici lidského vnímání. Orientaci v terénu proto usnadňuje webová aplikace poskytující indicie, na základě kterých lze začít s pátráním podobným dětské hře či urban-artové verzi geocachingu.
