Co by mohlo být a není
Výstava Alžběty Chmelíkové, Nikoly Kotrasové a Lucii Sádecké je umístněná v podzemních prostorech kavárny Cafe Eleven, které se v současnosti využívají jen velmi sporadicky. Právě kvůli tomu, se autorky pokoušejí reagovat na samotné prázdné prostředí a vytvořit tak díla odkazující na jeho přirozené možnosti. K zadanému tématu vytváří každá z autorek vlastní instalaci odvíjející se od přírodních prvků (voda, světlo, zvuk), které se na určeném místě nacházejí, anebo mohly nacházet. Následně s těmito prvky pracují a přetvářejí pomocí vlastní fantazie do nové podoby, a nevšedními způsoby tak odkazují na možnosti, které by v prostorech mohly vzniknout.
Lucie Sádecká
Lucie Sádecká přenáší do prostoru prvek vody, jenž se tu může objevit v podobě kapek, či tekoucích proudů. Obohacuje ho však o jiné motivy, čímž dodává prostoru jinak vnímaný charakter podporující jeho samotné fluidum.
Nikola Kotrasová
Nikola Kotrasová ve své práci využívá prvek světla, který se do podzemních prostorů často dostává pomocí pukliny v zemi. Tenhle prvek umisťuje na strop a dodává mu podobu půdorysu samotného domu, čím reaguje na existenci nevyužitých místností.
Alžběta Chmelíková
Alžběta Chmelíková se ve své práci inspiruje prvkem zvuku, který se v místnosti přirozeně nachází, přičemž je často opomíjený. Zviditelňuje ho pomocí obrazců, jenž jednotlivě reagují na různé frekvence nahraného zvuku v určitém časovém výběru.
O D R A Z Y
Leitmotivem projektu « Odrazy », pracujícího s určeným prostorem, se stala snaha vyzdvihnout jeden z aspektů nenápadné každodennosti jeho rozměru. Ústředním námětem je zviditelňování většinou neslyšených a opomíjených šumů - bezvýrazné všednosti sklepení. Prostřednictvím audio-vizuální projekce, a s ohledem na jedinečnost strojeného ruchu přítomných diváků, budou tyto neuvědomělé zvuky glorifikovány a zuvědoměny. Vzhledem ke způsobu prezentace se práce stává pouhým předložením faktu o skutečnosti místa.
Obrazce, reagující na přes noc nahrané odrazy stěn, rozplétají sítě zvuků, do jejíž osnovy je vetkané všechno dění sklepení.Šumy přeměněné do vizuální podoby, aby zdůraznily přehlížené, udávají důležité sdělení, zprávu o prostoru. Tendence projektu byla zachytit v tichu rezonaci během určitého časového úseku, ze které se následně vygenerují obrazce. Vzniká jisté zacyklení, kdy prvobytné zvuky chladných stěn jsou přetransformovány v tvary promítajícíh se znovu na kamenné zdi. Pohyb ve zvucích se proměňuje v pohyb diagramů.
Pulsující linky odráží basové tóny, naopak květinový věnec svými otáčivými pohyby znázorňuje tóny o vyšší frekvenci. Třetí prvek, lístky, vstupuje do projekce jako reakce na hlasitost frekvence nahraných zvuků nastavené na pásmo 100.
Co by mohlo být a není from elisevajenjizch on Vimeo.
